E-knihy pro dospělé

Karolíně Mayerové přichystal osud za krátkou dobu života nejedno nepříjemné překvapení. Maminka ji jako novorozeně odložila do dětského domova a o několik let později ji v době těhotenství opustil muž, kterého milovala Karolína se rozhodla dítě si ponechat a v tom okamžiku si také přísahala, že ho bude milovat nadevše a nikdy ho neopustí. O několik měsíců přivede na svět holčičku Lauru, která je naplněným smyslem doposud prázdného života. Složitou výchovu temperamentního človíčka těžce zvládá a najednou si uvědomuje, že převzala na svoje bedra příliš velkou odpovědnost.

Bloudící duše je osmou knihou autorky a druhou sbírkou tajemných povídek - předcházel jí soubor povídek „Pozvání na tajemnou hostinu.“ Mnohé z jejích příběhů byly publikovány v časopisu Chvilka pro tebe či Napsáno životem tajemno. Více informací na http://www.kknihy.cz/bloudici-duse/

Román Láska není minulost, volně navazuje na předchozí autorčin román V sevření osudu. Hlavní protagonistka obou příběhů Simona Hartmanová přistihne svoji mladičkou dceru Valentinu v choulostivé situaci a následuje hořká hádka. Dcera utíká z domu, avšak po několika hodinách se vrací a oznamuje matce, že čeká dítě se svým milým, doktorem Leošem Pelikánem.

Pozvání na tajemnou hostinu je sbírka 26-ti povídek a životních příběhů spisovatelky Jaroslavy Hofmanové, které v minulosti vyšly v časopisech Báječná neděle, Překvapení a dalších.

„Neznámá cestující,“ je sedmou knihou autorky, která se často inspiruje osudem. Jedná se o soubor zajímavých retro povídek, z nichž velkou část publikovala v časopisu „Chvilka pro tebe.“ Mnohdy jde o osudové a velmi silné životní příběhy, podle skutečných událostí, které zasahují ze současnosti až do přelomu devatenáctého století. Více informací na http://www.kknihy.cz/neznama-cestujici/

Hrdinka příběhu je mladá dietní sestra Simona. Nastoupí do svého prvního zaměstnání a seznamuje se s novým prostředím. Její dětství a dospívání nebylo právě šťastné. Zemřel jí otec a s matkou si příliš nerozumí. O to intenzivněji hledá lásku a porozumění, kterého se jí dosud nedostávalo. Zamiluje se do mladého lékaře a díky své naivitě a důvěřivosti mu uvěří, že její láska je opětována…

Kniha s DVD o cvičení ve fitness centru je určena jak úplným začátečníkům, tak i pokročilejším cvičencům, kteří si chtějí rozšířit své znalosti. Jejím cílem je poskytnout dostatek informací, s jejichž pomocí budou čtenáři schopni začít samostatně a pravidelně cvičit. Najdou zde přesné popisy cviků podané srozumitelným a jednoduchým jazykem, doplněné o fotografie úvodní a konečné fáze pohybu. Na DVD je zachyceno provedení všech cviků v podobě videosekvencí pro lepší osvojení pohybových návyků při cvičení.

Marie Holasová předkládá ve své knize „Slunce z mého života neodchází“ skutečný příběh o ztrátě a probuzení. Popisuje zhruba jeden rok života mladé ženy (35), která se vyrovnává s nečekanou smrtí svého přítele Rudy a popisuje své nadpřirozené schopnosti.

Materiál ke Slovníku astrologie Jaroslav Holeček shromažďoval asi 15 let. Ucelenější podobu dostal na webu Astrolexikon. Ten jeale pouhým torzem proti tomu, co nabízí vydávaný Slovník astrologie. Čerpá hlavně ze zdrojů v angličtině a pochopitelně i z toho, co je dostupné v českém jazyce.

Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné" kapitoly starších českých dějin, k nimž působení templářského řádu určitě patří.

Publikace upoutá pozornost čtenářů zajímajících se o nedostatečně prozkoumané, mnohdy tzv. „tajemné" kapitoly starších českých dějin.

Je velmi nesnadné vyjádřit životní moudrost v mistrné zkratce; Patricii Holečkové se to však nad očekávání dobře daří; nečekejte však čtení pro pobavení, ale spíše k hlubšímu zamyšlení.

Kuchařka nejoblíbenějších jídel Vlasty Buriana je výjimečným souborem neopakovatelných kulinárních receptů. Kniha vychází v době, kdy v televizi, v novinách a už i v rozhlase vaří snad každý.

Co si představujete pod pojmem „dospělost“? Jsme dospělí, když se nám podaří dosáhnout určitých kulturních milníků — stálého příjmu, řádného placení daní, manželství, založení rodiny? Nebo dospějeme tehdy, když přestaneme hledět na očekávání ostatních a staneme se člověkem, kterým máme skutečně být?

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Aladinova lampa navazuje v žánrovém smyslu na dnes již klasického Anděla na kolečkách. Na rozdíl od něj Aladinova lampa, si posvítila na stejně rozlehlé, avšak zcela odlišně situované země: Indii, Čínu, Rusko a další.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

„Tato kniha byla napsána v New Yorku o New Yorku a na mysli s New Yorkem a na mysli s New Yorkem a ničím jiným,“ psalo se trefně o této knize na přebalu jejího prvního vydání.

Narození Sisyfovo (1998) přináší – kromě jiného – básně Zmrtvýchvstání a Cokoli o Bohu, v nichž je připuštěna existence Boha. Poezie osciluje mezi člověkem s vědomím historické tradice a kontinuity a bytostí fascinovanou přítomným časem, „moderní“ racionalitou.

Ono se letělo (1994). Kniha je autorovou životní bilancí, knihou vzpomínek na dětství a mládí. Podobně jako v Ne patrně ne (1989) se i zde jedná o mozaiku krátkých próz a básní, tematicky sjednocených městem Plzeň, rodištěm Miroslava Holuba.

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Proslulý cestopis ze šedesátých let, napsaný na základě dojmů z pobytu v USA, jímž pozdější známý básník, esejista a imunolog získal značnou popularitu.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“. Je tedy souhrnem kratších próz, satirických básniček i sesbíraných nápisů z různých exotických míst světa.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Slabikář (1961), třetí básníkova sbírka, rovněž spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Přinesla opět civilní témata, ale jako novum zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu „pořádku“. Stálé poznávání je pro něj klíčovou otázkou mravní.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu a mnohoznačností. Proti dřívějšímu Holubovu pojetí světa jako řádu hodnot se zde prosazuje theatrum mundi zasahované chorobnými procesy, zlem, zmatečností i absurditou. Typicky holubovské ovšem zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality.