Romány, povídky, novely

Ať chceme, či ne, naše srdce o Vánocích zjihnou a lásku i zklamání prožíváme mnohem intenzivněji než ve zbytku roku – byť pro to vlastně není žádný důvod.

Ze čtyř žen Karla IV. je Blanka z Valois považována za tu nejmilovanější. Příběh začíná v lednu 1336, kdy je vznešenému páru teprve devatenáct let. Do Prahy přijíždí druhá žena Karlova otce Jana Lucemburského, a s její družinou také muž přezdívaný Španěl…

Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou, najednou to jde od desíti k pěti: stabilní vztah ztrácí stabilitu, podnikání se spíš hroutí. Eva nerada zjistí, že její život je plný problémů. Ale má optimistické heslo: Po každém průšvihu přijde něco hezkého.

Poté, co Yasminne odhalí Danielovu 13. komnatu, ztrácí v něj důvěru a není si jistá, zda jsou jeho city k ní skutečné. Pocit zrady je odcizí a ona se uchyluje do matčina bytu. Jenže ani tady se necítí být chtěná. Z letargie, do níž postupně upadá, ji vytrhne až příjezd Diane, která bude v New Yorku studovat vysokou školu.

Živé a jedinečné spojení primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení tíživých situací, touha po svobodě a přičinlivost. To vše lze nalézt v původních vzpomínkách cestovatele a světoznámého polárníka, které jako jediné považoval za opravdu „svou“ knihu.

Autorka Milena Tenczová se pokusila při hledání partnera na celý život vylíčit svůj nevšední příběh velmi originálně a pravdivě. Její příběhy jsou úsměvné, někdy mírně ironické, ale v jádru v sobě skrývají i smutek a bolest.

Je správné spáchat zločin, když se zdá, že nemáte na vybranou? A jste si vůbec svého zločinu vědomi? Za koho nesete zodpovědnost a za koho byste ji měli nést? Jak zkrotit démony uprostřed lidské duše a kdy je na čase nechat je vyjít na povrch? Tyto a další otázky zkoumá devět povídek na téma viny. Protože jako tomu bylo už před dvěma milénii: je tak snadné mýt si nad problémem ruce, ale pokud budeme zavírat oči a odvracet tváře, neuvidíme, že si je myjeme v krvi.

Právě když se členové rodiny Emersonových pouštějí do dalších vykopávek v Údolí králů, obdrží Amélie varovné znamení, aby se držela dál od hrobky označené 20A! Sny o veliké kočce, egyptském znamení štěstí, naopak popohání Amélii v kopání, dokud neobjeví mumii ženy, která byla zavražděna teprve před několika lety.

Majestátný hrad nad hladinou Berounky je němým svědkem vrcholné slávy českých zemí. Víme, že Karlštejn nechal postavit Karel IV., že zde byly přechovávány korunovační klenoty a že kaple sv. Kříže skrývá tajemnou symboliku. Jen málo se ví, že hrad měl svou „čachtickou paní“ a slepého hudebníka nebo to, že prostý lid viděl Karlštejn jako zapovězenou „třináctou komnatu“.

Když Alice potřebuje udělat tlustou čáru za minulostí, přesídlení na venkovský statek se zdá být skvělý nápad. Dům je však zatížen věcným břemenem – útulkem pro opuštěná zvířata, což přináší řadu nečekaných potíží. Navíc se kromě citů k místnímu veterináři musí vypořádat i s výpady mstivého souseda, který je pro splnění svých plánů schopen zajít nebezpečně daleko.

V životě každého člověka hraje velkou roli láska, je to naše bytostná potřeba. Je motivem našeho jednání, pro umělce je inspirací k jejich dílům, pro hrdiny důvodem k velkým činům. Nastavuje nám zrcadlo, jací jsme a jací bychom mohli být.

Je to 124 let od chvíle, kdy ve vydavatelství J. D. Vilímka v Praze vyšla poprvé knížka Aloise Jiráska Staré pověsti české. Její vydávání se pak z různých důvodů opakovalo, obsah příběhů se však neměnil.

Knižní profil folkrockové skupiny Marsyas hudebního publicisty Vojtěcha Lindaura vznikl jako pestrá koláž faktografických údajů a osobních vzpomínek autora na setkávání s touto skupinou i jejími jednotlivými protagonisty. Kniha mapuje základní sestavy kapely i natočená alba, sleduje osudy Petra Kalandry a Zuzany Michnové v komunisktickém Československu.

Příběhy o autorově dědečkovi, soukromém lékaři za první republiky, a tatínkovi, primáři za socialismu, jakož i některé události z autorova dětství podávají dílčí svědectví o obou těchto obdobích, jak je prožívaly rodiny dvou generací venkovských lékařů.

Druhý svazek Spisů Františka Gellnera přináší veškerou povídkovou tvorbu tohoto dodnes čtenářsky oblíbeného autora, původně shrnutou v titulech Cesta do hor a jiné povídky (1914) a Povídky a satiry (1927).

V této publikaci najdete esej Karla Hvížďaly o Karolu Efraimu Sidonovi a tři knihy-rozhovory, které spolu v posledních bezmála dvaceti letech napsali: Když umřít, tak v Jeruzalémě (aby lidé věděli, co je judaismus a jakého mají v Praze rabína), Červená kráva (aby Karel Hvížďala věděl, kým je) a Sedm slov (sedm rozhovorů o sedmi slovech, aby novináři viděli, co se dá všechno dělat s žánrem rozhovoru).

Vlastimil Třešňák, muž devatera řemesel a známý pětibojař (zpěvák, textař, malíř, spisovatel a fotograf), nadělil svým fanouškům dárek nečekaný - první z cyklu Konopných pohádek. Neodehrávají se za devatero řekami a devatero horami, nýbrž v pražských Hlubočepích a jejich okolí.

Lady Susan, novela v dopisech, kterou Jane Austenová nazvala podle hlavní postavy, se v mnohém vymyká nejen další autorčině tvorbě; a k titulní hrdince bychom marně hledali paralelu snad v celé literatuře devatenáctého století. Vždyť tato čerstvá vdova je nejen krásná, ale také navýsost inteligentní a vtipná, nezávislá a nespoutaná; dokáže zamotat hlavu výrazně mladším nápadníkům; v milostných hrách drtivě vítězí nad svou mladičkou dcerou; a byť je jí přibližně pětatřicet let (což mělo v dobovém nazírání k mládí daleko), jeden z mužských protagonistů ji právem označuje za „nejznámější koketu v Anglii“…

DVA DOPISY O JEDNOM MĚSTĚ Jiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou. Jeho poutavý a poetický styl, okořeněný ironií a humorem, udělal z dopisu pamětníka – už tak unikátního dokumentu – pozoruhodné literární dílo.

Slabina, schopná zničit vše, co kdy vytvořila, přiměje nejmocnější entitu vyslat do boje nesmrtelnou bojovnici, již připoutá citem k nejčistšímu ze svých výtvorů. Návrat do dávné minulosti však jejímu vyvolenému odkryje tajemství intriky, o kterém neví ani samotná matka predátorů. Existence nic netušící rasy, po válce s nepřítelem Boha odměněné věčným životem, tak náhle závisí na tom, zda jeho láska k ní překoná i odhalení skutečné, děsivé pravdy o milované bytosti.

Pomsta je tím, co hned několik lidí a upírů motivuje k zásahu do klidného a láskyplného vztahu kněžny Alexandry a jejího milovaného manžela Tristana. Zatímco oni už léta žijí se svou dcerou v honosném sídle, na druhém konci světa dva nevědomí tvorové jejich druhu prožívají peklo, aniž by tušili, že to nejhorší teprve přijde. Naštěstí je tu všeho schopná žena, odhodlaná chránit krev své krve až do posledního dechu. Co se však stane, když bude ona sama v ohrožení svou vlastní nejistotou?

Čtyři naprosto odlišné dobrodružné povídky s detektivní zápletkou. V povídce Skrytá pravda se ocitneme v nejznámějším muzeu světa: Louvru. Společně s mladou ambiciózní restaurátorkou budeme pátrat po genezi jednoho z nejsugestivnějších obrazů světa – Vor Medúzy, který byl namalován podle skutečné události. (V r. 1816 několik námořníků po ztroskotání fregaty bojovalo na vratkém voru několik dní o přežití.)

Starověký Egypt devastuje epidemie žluté nemoci. Faraon Ahu přišel nejen o celou svoji rodinu, ale i o příznivce. Jeho nevlastní syn Ram využije příležitosti a pokusí se uchvátit egyptský trůn. Stařičký faraon unikne smrti a prchá na jih země. Ram se snaží Ahua vypátrat. Zatím netuší, že Ahu má dobře promyšlený plán, jak dynastii vlastní krve na trůnu udržet.

Kniha je dramatickou zpovědí fiktivního divadelního herce, třetího pokračovatele slavného hereckého rodu. Hlavní hrdina se svěřuje se svým pohnutým osudem od dětství až po tragický konec. Vypráví o životě na divadelních prknech, vztahu k rodině, lásce k divadlu i o nepřízni osudu, která jej celý život provází. Při čtení příběhu může čtenář nabýt pochybnosti, zda se skutečně jedná o smyšlený životní příběh nějakého anonymního umělce, nebo zda nemůže být tato zpověď založena na reálných základech. Je jen na něm, jak se svými pochybnostmi naloží.

Tomáš Holý vstoupil do našich srdcí a stal se legendou dětského herectví. To, že mu nemilosrdný osud dopřál tak krátký čas, v tom – na rozdíl od jiných „legend“ – nehraje žádnou roli. Na jeho neopakovatelným způsobem ztvárněné malé hrdiny bychom nezapomněli, ani kdyby dnes žil šťastně a spokojeně mezi námi (a zřejmě mimo světla ramp, po nichž vlastně nikdy netoužil). Jeho vůbec první biografie nás seznámí s hereckými začátky, zevrubněji se věnuje legendárním snímkům Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny či „šumavské trilogii“

Kletba, před lety pronesená zklamanou čarodějkou, která chce pomstít zločin na milovaném muži, zasáhne do existence všech upírů v zemi. Dávné zlo povstane, aby se přihlásilo o svá práva, a skrytou zbraň proti němu čeká jí předurčený boj. Něco mnohem horšího však stále číhá na kořist, uniklou mu před staletími přijetím podoby, jíž se ono štítí. Uspěje a zničí všechno živé, nebo se té pravé osobě podaří zjistit skutečnou pravdu včas?

Citová výchova našich časů. Zoufalá a bezhlavá láska desítiletých. Láska pohlcená časem. První neuvěřitelný polibek. Láska, která se znovu setkala v dospělosti spolu s časem. Vášnivý a něžný román, který je zároveň podobenstvím nevinného a drsného italského humoru od sedmdesátých let až po léta devadesátá, kdy se všechno navždy změnilo. Matteo má dvacet osm let a pracuje pro jednu firmu, která vyrábí nádrže pro ryby. Ze svého života má Matteo „čtyři věci, které by chtěl říci“. Ve čtyřech kapitolách, vlastně v takových hudebních sekvencích, které je evokují, jsou pokaždé záznam a odstín výrazu rozdílné, jak se přizbůsobují letem. V desíti ubíhá věk se zmrzlinou Calippo, děvčátkem, „které má tvář jako Maria Giovanna Elmi“ a jazykem, jenž disponuje nezměrnou ryzostí a komikou infantilního vyjadřování. Pak nastává věk rodinné tragédie a lásky k Marii, která „má žlutou nákupní tašku, červenou gymnastickou soupravu a předlouhé černé vlasy“, a dále věk vymezený nesnesitelným během času, který ovládá jednotlivce a jejich lásky jako krokodýl Edoarda Bennata nebo Petera Pana. Ve třetí kapitole se tak výzva hlubokého objektu a času v knize stává jakýmsi vyprávěním naruby směrem k nehybné hnací síle nebo kosmické síle půvabu, polibku lásky určenému Silvii. V poslední části se dvacetisedmiletý Matteo omezuje od nepravděpodobného pracovního pohovoru k odepření všeho na úkor veškeré fiktivní individuality a stává se jen množstvím věcí. Přitom couvá – nebo se posunuje vpřed – jako kosmonaut na konci Vesmírné odysey („uvnitř sebe jsem pociťoval jakýsi nával, který mi radil, abych se bez ustání rozpoltil na všechny směry“), v níž je rozvinutá stránka věci, kde že se nachází současnost, kde minulost a kde čas a prostor nakonec splývají a konkrétní geografické místo vyvolává zhuštěné enormní psychické stavy. S šamanským gestem, jež odpovídá čistému projevu lásky, uzavírá knihu do nekonečného kruhu. Je to kniha, která odhaluje plnou zralost spisovatelovu, jenž je symbolem nové literární scény, text adresovaný těm, aby překvapil jak příznivce, tak odpůrce Alda Noveho.

Raskolnikov je nucen odejít ze studií. Žije v zatuchlém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale o poctivou práci nestojí. Aby mohl dokončit školu, chce se jeho sestra obětovat tím, že se provdá za bezcharakterního boháče Lužina. Raskolnikov sestře sňatek rozmluví. Jenže jak teď přijít k penězům? Napadají ho hrůzné myšlenky… jednou z nich je i vražda…

Po tragické ztrátě rodičů se Kate jen neochotně vrací k potápění, aby pomohla svému bratrovi zachránit rodinný podnik, který se zabývá vyzvedáváním pokladů pohřbených na mořském dně. Dosavadní nálezy totiž neodpovídají očekávání a úřady dávají ruce pryč od financování projektu. Jednoho dne zmizí jeden z členů posádky a Katino podezření se naplní...

Z domáceho prostredia do komunity ľudí v liečebných kúpeľoch, s rôznymi osobnostnými vlastnosťami – tak by mohol znieť podtitul z časti autobiografickej prózy Ivety Čavojskéj - Chudéj. Od svojho manžela a svojich dvoch detí, sa tridsaťdva ročná Júlia Tichá na odporúčanie lekára ocitla tri týždne v rehabilitačnom zariadení, čo bol doposiaľ pre túto ženu absolútne nepoznaný a do istej miery izolovaný svet. Do tej chvíle, od svojho partnera a ich detí nebola mimo domova ani raz, no toto odlúčenie, vďaka nedôvere a zbytočným milosrdným klamstvám, používaných vďaka netolerancii k záujmom toho druhého, veľmi poznačilo ich vzťah. Nehľadiac na to, že po absolvovaní liečby sa jej zdravotný stav po fyzickej stránke zlepšil, tak nie iba dobré zážitky ktoré tam zažila, s ľuďmi rôznych charakterových vlatností, jej zostanú v mysli ešte dlhý čas. No a jazvy na duši, vďaka absolútne negatívnym skúsenostiam, jej zostanú navždy. Všetko zlé je na niečo dobré a preto nedobré zážitky ktoré jej zostali v mysli, ju naučili viac veriť sama sebe a svojej intuícii a s oveľa väčším dôrazom sa naučila v istých situáciách používať slovo, vyjadrujúce nesúhlas.