Carpe diem - elektronické knihy

Jedna z šesti děl z Petrohradských povídek v překladu Karla Havlíčka Borovského. Úředníkovi Botičkinovi se zničí plášť (úředníci v carském Rusku nosili uniformu, kterou si museli obstarat na vlastní náklady), šetří na nový. Po necelém roce šetření si ho nechá udělat u krejčího Petroviče za 85 rublů (plat Botičkina je 400 rublů/rok). Botičkin je pyšný na svůj nový uniformovaný kabát. Spolupracovníci ho částečně i kvůli novému plášti pozvou na večerní zábavu. Po cestě z ní je Botičkin okraden a přijde o plášť. Je nešťastný a snaží se pomoci si u policejního komisaře, pak u významného generála. Neuspěje a onemocní, protože prochladne. Do dvou dní je mrtev.

Autohavárie – banální situace, najednou je všechno jinak... Opravdu existují okamžiky, které zásadně a najednou mění vše, nebo má každá vteřina svoji příčinu a současně své nevyhnutelné důsledky?

Povídka pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.

Kniha je souborem zážitků známého cestovatele za bezmála čtvrtstoletí cest do odlehlých částí ruského severu, a to s použitím nestandardních dopravních prostředků, jako je kajak, bicykl či malý motorový člun. Jiří Havel má vypravěčský dar, nepopisuje, co vidí, ale podává humornou formou setkání s lidmi. A přes ně i čtenář poznává místa, kraj, ruskou zemi. Doplněno o unikátní barevné fotografie.

Pokračování románové ságy, která ve sledování vývoje moravského venkova postupuje až do 18. století. Dějová linie se tentokráte přesouvá k dalšímu Hrabcovi, jenž ztratil na vesnici někdejší vliv.

Nakladatelstvím Carpe diem v roce 2000 poprvé publikovaný třetí díl románové kroniky z moravského venkova autora Jana Herbena přivádí na scénu nové postavy: pokrokové sedláky Ondřeje Kmenta a Vavřince Zkúmala.

V prvním díle trojdílné románové kroniky, jež náleží do zlatého fondu české literatury, autor sleduje vývoj moravského venkova ve století, které zbavilo vesnici nevolnictví a pak roboty, a tím jí dalo možnost svobodného podnikání.

Kritikou ceněný výbor z drobných próz klasika českého realismu přináší povídky ze Slovácka, sestavené do osobité kroniky charakterů a osudů svérázných obyvatel Staré Vsi z konce 19. století.

Pokus o monografický portrét klasika českého realismu, novináře, literárního kritika, historika a romanopisce Jana Herbena (1857–1936) zachycuje jeho soukromý i tvůrčí život v kapitolách o dětství, středoškolských a vysokoškolských studiích, dráze novinářské a spisovatelské

Achilles a želva (1960) je druhá sbírka básníka, která spoluvytvářela s debutem Denní služba a následnými sbírkami koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírala si civilní témata.

Slabikář (1961), třetí básníkova sbírka, rovněž spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Přinesla opět civilní témata, ale jako novum zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu „pořádku“. Stálé poznávání je pro něj klíčovou otázkou mravní.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Aladinova lampa navazuje v žánrovém smyslu na dnes již klasického Anděla na kolečkách. Na rozdíl od něj Aladinova lampa, si posvítila na stejně rozlehlé, avšak zcela odlišně situované země: Indii, Čínu, Rusko a další.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“. Je tedy souhrnem kratších próz, satirických básniček i sesbíraných nápisů z různých exotických míst světa.

Narození Sisyfovo (1998) přináší – kromě jiného – básně Zmrtvýchvstání a Cokoli o Bohu, v nichž je připuštěna existence Boha. Poezie osciluje mezi člověkem s vědomím historické tradice a kontinuity a bytostí fascinovanou přítomným časem, „moderní“ racionalitou.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Proslulý cestopis ze šedesátých let, napsaný na základě dojmů z pobytu v USA, jímž pozdější známý básník, esejista a imunolog získal značnou popularitu.

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Prvotina světově uznávaného a v Čechách stále opomíjeného básníka Miroslava Holuba Denní služba (1958).

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Ono se letělo (1994). Kniha je autorovou životní bilancí, knihou vzpomínek na dětství a mládí. Podobně jako v Ne patrně ne (1989) se i zde jedná o mozaiku krátkých próz a básní, tematicky sjednocených městem Plzeň, rodištěm Miroslava Holuba.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu a mnohoznačností. Proti dřívějšímu Holubovu pojetí světa jako řádu hodnot se zde prosazuje theatrum mundi zasahované chorobnými procesy, zlem, zmatečností i absurditou. Typicky holubovské ovšem zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality.

„Tato kniha byla napsána v New Yorku o New Yorku a na mysli s New Yorkem a na mysli s New Yorkem a ničím jiným,“ psalo se trefně o této knize na přebalu jejího prvního vydání.

Nové číslo Žurnál 002: vychází koncerty Abraxasu, Laury a jejích tygrů, Vojty Kiďáka Tomáška, uskupení Drumwave, Sletu bubeníků a Slávka Janouška.

Cestopis, v němž autor cíleně putuje ve stopách slavné cestovatelské dvojice, Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Rozmlouvá s oběma cestovateli na dálku prostřednictvím úryvků a citací z jejich díla Afrika snů a skutečnosti, prostřednictvím toho porovnává život v Africe tehdy a 50 let po jejich startu cesty kolem světa.

Ucelená a doposud stále jediná vskutku folková monografie, v níž ži­votní a umělecké osudy písničkáře Pavla Žalmana Lohonky v prvních padesáti letech jeho života komentuje na třicet osobností – kamarádi z učení a trampingu, kolegové z hudebních skupin, ale i nejbližší ro­dinní příslušníci.