Carpe diem - elektronické knihy

Více než 100 vtipů Milana Kocmánka osloví všechny milovníky kresleného humoru. Kniha vtipů je rozdělena do čtyř tematických okruhů: NA RYBÁCH, NA LOVU, NA HOUBÁCH a NA MEZI.

Bezmála stovka kreslených vtipů o vinařích, víně a jeho konzumentech představuje první knižní elektronickou prezentaci známého kreslíře, jehož vtipy vycházejí léta v časopise TRNKY-BRNKY a jiných.

Hudba po půlnoci (1994) je jedinou knihou poezie v celém Kloboukově díle. A rozhodně není titulem do počtu. Naopak! Je pozapomenutou perlou moderního českého básnictví minulého století. Vznikala v rozmezí let 1964-1984. Autor v ní cílevědomě hledá smysl života a místo člověka na zemi, a to v událostech a postupném plynutí času

Kniha poprvé vyšla ve 30. letech minulého století v bibliofilské Edici 69, kterou vydával surrealista Jindřich Štyrský. Ruské lidové erotické povídky s řadou známých i méně známých lidových motivů jsou ilustrovány erotickými kresbami karikaturisty Františka Bidla (1895-1945), za války nacisty vězněného v Terezíně.

Tonoucího z vltavské tragédie května 1898 – výbuchu parníku František Josef I. – vyloví náhodný vorař z Kampy. Zachráněný se sblíží s vorařovou ženou, které se za čas narodí chlapec, jemuž alimenty otce, zámožného měšťana, později pomohou k výlučnému postavení mezi vrstevníky. Už mu však není dáno si ho udržet a osud mu předepíše roli jinou – roli příživníka, s níž je nucen se vyrovnat.

Vzpomínková kniha na pražské studentské spolužití pozdějšího vynikajícího historika a esejisty Zdeňka Kalisty (1900-1982) s básníkem Jiřím Wolkerem (1900-1924). Autor stál například u zrodu sbírky Host do domu.

Výbor z básní, písní, rozhlásků a blues jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, klasika moderní české poezie.

Staré pověsti české (1894) jsou beletrizovaným souborem pověstí o praotci Čechovi, Krokovi, Libuši, Bivojovi, Horymírovi včetně novějších pověsti o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi. Jirásek čerpal pro své populární dílo pro mládež z Kosmase, Dali­mila, Václava Hájka z Libočan.

Jeden z nejznámějších románů o českém národním obrození líčí, jak se toto období projevovalo na českém venkově a posléze i v Praze.

Cestopis, v němž autor cíleně putuje ve stopách slavné cestovatelské dvojice, Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Rozmlouvá s oběma cestovateli na dálku prostřednictvím úryvků a citací z jejich díla Afrika snů a skutečnosti, prostřednictvím toho porovnává život v Africe tehdy a 50 let po jejich startu cesty kolem světa.

Titul navazuje na knihu Afrikou na dohled (1997), ve které autor putoval severní Afrikou ve stopách legendární cestovatelské dvojice, citoval z jejich díla, nacházel místa ke srovnávacím fotografiím. Nyní se s ním dostáváme ve stopách H+Z do Indie, tentokráte cestujícího i ve společnosti kluků z Poláčkova románu Bylo nás pět.

Nové číslo Žurnál 002: vychází koncerty Abraxasu, Laury a jejích tygrů, Vojty Kiďáka Tomáška, uskupení Drumwave, Sletu bubeníků a Slávka Janouška.

Ucelená a doposud stále jediná vskutku folková monografie, v níž ži­votní a umělecké osudy písničkáře Pavla Žalmana Lohonky v prvních padesáti letech jeho života komentuje na třicet osobností – kamarádi z učení a trampingu, kolegové z hudebních skupin, ale i nejbližší ro­dinní příslušníci.

Třináct rozhovorů s předními osobnostmi kultury, z nichž některé již nežijí (a proto jde rázem o cenná svědectví), je doplněno krátkými poeticky trefnými postřehy a literárními ukázkami. Michal Huvar zpovídá Dana Bártu, Danielu Fischerovou, Josefa Hiršala, Miroslava Holuba, Jaroslava Hutku, Martu Kubišovou, Vladimíra Mertu, Bolka Polívku, Kamilu Sojkovou, Jana Šmída, Jarmilu Šulákovou, Jiřího Veselského a Wanastowi Vjecy.

Podle názoru kritiky se jedná o dosud nejlepší krylovskou encyklopedii. Na rok 2004 připadly hned dvě výročí Karla Kryla: 3. 3. uplynulo 10 let od jeho předčasné smrti a 12. 4. by pro změnu oslavil šedesátiny. Podnes znovu vycházejí stará alba, nadále s řadou chybných údajů. Ze všech tří důvodů má tudíž smysl nové, rozšířené vydání knížky, která byla v tištěné verzi záhy rozebrána.

Bulletin prvního českého digitálního vydavatelství zvukově obrazových (!) titulů a jeho prodejních kanálů (webový portál, aplikace Carpe Diem Online v Apps Store iTunes, iBookstore iTunes).

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“. Je tedy souhrnem kratších próz, satirických básniček i sesbíraných nápisů z různých exotických míst světa.

„Tato kniha byla napsána v New Yorku o New Yorku a na mysli s New Yorkem a na mysli s New Yorkem a ničím jiným,“ psalo se trefně o této knize na přebalu jejího prvního vydání.

Achilles a želva (1960) je druhá sbírka básníka, která spoluvytvářela s debutem Denní služba a následnými sbírkami koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírala si civilní témata.

Prvotina světově uznávaného a v Čechách stále opomíjeného básníka Miroslava Holuba Denní služba (1958).

Slabikář (1961), třetí básníkova sbírka, rovněž spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Přinesla opět civilní témata, ale jako novum zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu „pořádku“. Stálé poznávání je pro něj klíčovou otázkou mravní.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Aladinova lampa navazuje v žánrovém smyslu na dnes již klasického Anděla na kolečkách. Na rozdíl od něj Aladinova lampa, si posvítila na stejně rozlehlé, avšak zcela odlišně situované země: Indii, Čínu, Rusko a další.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu a mnohoznačností. Proti dřívějšímu Holubovu pojetí světa jako řádu hodnot se zde prosazuje theatrum mundi zasahované chorobnými procesy, zlem, zmatečností i absurditou. Typicky holubovské ovšem zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality.

Ono se letělo (1994). Kniha je autorovou životní bilancí, knihou vzpomínek na dětství a mládí. Podobně jako v Ne patrně ne (1989) se i zde jedná o mozaiku krátkých próz a básní, tematicky sjednocených městem Plzeň, rodištěm Miroslava Holuba.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Narození Sisyfovo (1998) přináší – kromě jiného – básně Zmrtvýchvstání a Cokoli o Bohu, v nichž je připuštěna existence Boha. Poezie osciluje mezi člověkem s vědomím historické tradice a kontinuity a bytostí fascinovanou přítomným časem, „moderní“ racionalitou.