Poezie

„Josef Pepson Snětivý je ve svém častém osamění šťastný a plodný, je radost ho číst, je radost sdílet s ním každou jeho náladu, každé poznání, každé pobavení. Čtyři dvanáctičlenná Blues a v nich čtyři sonety, semtam nějaký limerik, pár haiku, anekdotka či epigram vedle vážného zahloubání, vše se schopností sebeironie a se smyslem pro jazykovou hravost a přesné myšlení.

Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší – jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled.

Jan Šmarda v této knize poprvé popisuje dosud málo známé okolnosti ze života svého bratrance, významného českého básníka Ivana Blatného (21. prosince 1919–5. srpna 1990): od dětství v kulturní, dobře situované brněnské rodině, přes Blatného první básnické pokusy se dostává ke zlomovému okamžiku, kdy Blatný, výrazný člen Skupiny 42 a autor několika klíčových knih poezie, využije po únoru 1948 své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodne pro život v exilu.

Kniha obsahující básničky, veršíky či krátká zamyšlení a otevřenou zpověď autorčiným láskám, které přicházely a odcházely v průběhu let.

Wolkerova sbírka je prototypem tzv. poezie prostých věcí, patrný vliv vitalismu a naivismu. Přináší chlapecký, láskyplný pohled na svět, harmonii, zlidštění a zdůvěrnění.

Variace na texty starých bluesmanů: Blind Lemon Jefferson, Charley Patton, Blind Willie McTell, Robert Johnson.

Milí čtenáři, dostala se vám do rukou kniha. Zbytečná, a přece ne. Tomáš Kříkava v ní otevírá své nitro. Jaké je? Trochu melancholické a depresivní, a přesto plné barev a obrazů, plné metafor a něžných dotyků. Kniha, u které se zasníte, kniha, při které na chvilku přestane odtikávat čas.

Matoušovi se převrátil svět tam a zase zpátky. Když mu v jeho útlém věku lékaři diagnostikují velmi vzácnou Wilsonovu chorobu, roztáčí se kolotoč vyšetření a starostí, které ho Na cestě za uzdravením provázejí.

Výbor z básní, písní, rozhlásků a blues jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, klasika moderní české poezie.

Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: „je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů“ (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa.

Sbírka básní Brána zahrady je zaměřena především na vztah muže se ženou, a to v různých životních situacích. Kdysi mi moje známá řekla, že si myslela, že o lásce již bylo řečeno vše, napříč témuž, já jsem ji prý tehdy přesvědčil, že nebylo.

Prvotina světově uznávaného a v Čechách stále opomíjeného básníka Miroslava Holuba Denní služba (1958).

Achilles a želva (1960) je druhá sbírka básníka, která spoluvytvářela s debutem Denní služba a následnými sbírkami koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírala si civilní témata.

Slabikář (1961), třetí básníkova sbírka, rovněž spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Přinesla opět civilní témata, ale jako novum zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu „pořádku“. Stálé poznávání je pro něj klíčovou otázkou mravní.

Po prvotině "Na cestě za uzdravením" přichází mladý autor Matouš Rýdel s kolekcí básní o životě a snech.

Básně z jazzové dásně nejsou jen básně, ale i texty, postřehy všeho druhu včetně citátů, které J. K. oslovují a inspirují. Je tu leccos k pobavení, zamyšlení aneb co se honí hlavou Jany Koubkové.

V životě každého člověka hraje velkou roli láska, je to naše bytostná potřeba. Je motivem našeho jednání, pro umělce je inspirací k jejich dílům, pro hrdiny důvodem k velkým činům. Nastavuje nám zrcadlo, jací jsme a jací bychom mohli být.

Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1998 – 2012.

Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1982 – 1998.

Tři básnické sbírky v jedné. Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1966 – 2012, které jednotlivě vyšly ve sbírkách Klidné hlubiny, Podivná paměť a Věčný život.

Tři básnické sbírky v jedné. Výbor básní Ladislava Szalaie z let 1966 – 2012, které jednotlivě vyšly ve sbírkách Krásné hlubiny, Podivná paměť a Věčný život.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

S nadhledem i vážně, s vtipem i smutkem, s ironií i s pochopením komentuje svět kolem sebe ve své sbírce epigramů mladý brněnský autor Richard Skolek.

Druhá sbírka poezie kralupského básníka a výtvarníka z roku 1999 obsahuje 24 reflexivně laděných básní v próze, místy hravých, jinde drsně expresivních s řadou nekonvenčních surrealistických obrazů.

Doufám milý čtenáři, že potěšení najdeš ve verších, které s láskou Tobě předkládám.

Kniha „Praha na vlnách věků“ je poetickým rozjímáním nad současností i minulostí Prahy. Neobvyklý pohled básnířky a známé malířky, obohacený o její vzpomínky a prožitky.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:
„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje

Česká poezie Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu – do dlouhé řady jeho okouzlených dobyvatelů se nedávno zařadil –, ale především (a to už navýsost typicky) do krajin duše, srdce… i těla. Povrchní oko by možná označilo tuto sbírku za rouhavou, rezignovanou či hořkou.