Poezie

Doba, která si myslí, že básničky už nejsou potřeba, je potřebuje ze všeho nejvíc. Sbírka básní ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, bezdůvodného optimisty mírně zasmušilé povahy, milovníka kaváren a cukráren, který nikdy nic nevzdává, protože – co kdyby?

Publikace Haiku a hříčky 2 předkládá verše napsané s přihlédnutím k dálněvýchodní tradici a verše založené na jazykovém nápadu. Tato poetická forma si i v Evropě získává zaslouženě stále větší pozornost. Ve sbírce si autorka ve formě 5 – 7 – 5 slabik pohrává s náměty přírodními a filosofickými.

Publikace Haiku + hříčky předkládá verše napsané s přihlédnutím k dálněvýchodní tradici a verše založené na jazykovém nápadu. Tato poetická forma si i v Evropě získává zaslouženě stále větší pozornost. Ve sbírce si autorka ve formě 5 – 7 – 5 slabik pohrává s náměty přírodními a filosofickými.

Farmář na poli je dalším dílem putování dvou postav v poetickém příběhu uskutečněné, ale nenaplněné lásky v krajině ve dvou zemích, kde se nachází čarodějné farmaření. V osadách magických tajích ve dnech i nocích farmář potkává různé děje v časech básnických. Následovaných dalšími postavami v poezii farmářské v čarodějčinných cestách za hledáním společného blahobytu a štěstí. Kniha je psána v imaginativní biografii Farmáře v místech, která jsou reálná a přesto magická a tajemná v knize Farmář na poli, která je svou poetikou záhadná.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:
„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje

Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: „je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů“ (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa.

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení – ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří spíše k těm neradostným.

Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší – jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled.

Levá dáseň, pravá dáseň, a už zase vznikla báseň. Básním stále znova, je to báseň snová. Čtěte dál a s úžasem nejsem žádným mamlasem. Obohatím Vaši duši, kdo je moudrý, ten už tuší: „Tahle kniha to je skvost, zhltnu ji jak můj pes kost“.

Každá báseň vypráví svůj vlastní příběh. Skládá jej ze střípků vzpomínek a prožitků, které se nám denně honí hlavou. Z krásy a temnoty, kterou náš svět a naše životy přináší. Z cest, jimiž se člověk vyrovnává s nepřízní osudu. To vše je básnická sbírka Drahokam.

Láska, ta neodmyslitelná součást našeho života, po které všichni toužíme a bez níž si svůj život nedokážeme představit, je hlavním a jediným tématem básnické sbírky Dívka z kraje růžových čekanek, která je již druhým poetickým počinem Ivany Terezy Konečné. Sbírka je odrazem jejích snů a představ o lásce… a projevem víry v ni. Hlavní motiv pak představuje růžová čekanka. Ten něžný a křehoučký kvítek symbolizuje autorčinu naději a víru v bezvýhradnou lásku.

Prvotina světově uznávaného a v Čechách stále opomíjeného básníka Miroslava Holuba Denní služba (1958).

Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán.

Na první pohled by se spojení „spoluobjevitel Největšího Čecha“ a „stará japonská básnická forma“ mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán).

Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu? Snad bude vhodnější příměr, který k sobě přiřadí květy na stromech a básně: mnohý „moderní“ člověk by řekl, že obé je zbytečné. Proč nepřeskočit květy a nejít přímo k plodům?

Vítejte na cestě do duše autorky. Na cestě, při níž pochopíte její postoje k životu a světu kolem nás a její prožívání běžných životních radostí i starostí. Sbírka obsahuje 49 básní o peripetiích života, převážně ve volném verši.

Malé poetické příběhy, burleska a svět okolo nás. Zamyšlení nad věcmi, které máme rádi, nebo nás naopak ohrožují a někdy také dráždí či tajemně oslovují. Knihu svými obrazy opět zkrášlil Jan Samec a protkal barevně barvitou abstrakcí.

Čarodějka nocí je básnická prvotina o čarodějce a farmáři a jejich vzájemném hledání v různých zemích, kde se nachází a opět ztrácí. Zda se naleznou a zůstanou spolu nechává autor poodkryté na čtenářově fantazii.

Touto knihou vychází autorova básnická prvotina. Soubor básní shrnuje příběh farmáře a jeho lásky k čarodějce noci, za kterou se vydává a v jejich hledání vyrůstá cit, který naplňuje imaginativni biografickou cestu k jedné pěkné lásce.

Co dělá člověk, když sedí nad papírem, dívá se z okna a přemýšlí? Píše básničky. Ty, co vypadly z mé hlavy do propisky a do počítače, jsou k přečtení v této útlé sbírce. Pokud se propracujete až na konec, čeká Vás překvapení – myslím, že dokáže vyloudit úsměv na tváři.

Sbírka básní Brána zahrady je zaměřena především na vztah muže se ženou, a to v různých životních situacích. Kdysi mi moje známá řekla, že si myslela, že o lásce již bylo řečeno vše, napříč témuž, já jsem ji prý tehdy přesvědčil, že nebylo.

Brána jeskyně je druhou sbírkou básníka Erika Dominika Nováka, jehož verše jsou opět velmi originální, plné symbolů a skrytých významů.

Variace na texty starých bluesmanů: Blind Lemon Jefferson, Charley Patton, Blind Willie McTell, Robert Johnson.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Sbírka melancholických básniček, pojednávající o nezdařené lásce, bolesti a samoty. Básničky vrhají světlo na téma, jenž se často neprobírá, neboť vyvolává nepříjemné pocity a vzpomínky. Jejich cílem není otevřít staré rány, ale ukázat čtenářům, že se to děje všem a místo trápení by měli být rádi za to, že dostali možnost zažít štěstí i lásku a ze současné bolesti si nedělat těžkou hlavu a utápět se v depresích.

Předchůdce Járy Cimrmana - básník, vynálezce, teoretický fyzik atd. Jakub Hron Metánovský. Jeho kuriózní zápisky, vedené po léta s nesmírnou pečlivostí, bádání v mnoha oblastech, básně i filosofické úvahy činí z něj jednu z nejpozoruhodnějších postav české literatury. Texty jiskří osobitým humorem. K němu se vyjadřuje i Jiří Lábus, který pro tištěné vydání básně a zápisy namluvil. Knihu doplňují fotografie z legendárního představení divadla poezie Regina Břeclav.

Dvojjazyčné vydání: český překlad a francouzský originál. První české úplné vydání slavných básní francouzského romantika Alphonse de Lamartina (1790 – 1869) v novém, rytmicky i věcně dokonalém překladu Zuzany P. Krupičkové. Elektronická kniha, druhé vydání (první vydání Květy poezie, Mladá fronta, 2003). Díky této sbírce se stal Lamartine prvním francouzským romantickým básníkem. Nejvíce proslul ve Francii Lamartinův verš „Ó čase, zastav se v běhu svém...“ Melodická poezie, hudebnost veršů, filozofické otázky lidské existence, klasika. Graficky doprovodil akad. mal. Karel Demel. Lamartine k nám hovoří prostřednictvím Zuzany P. Krupičkové z devatenáctého století – ale jak výmluvné a živé je jeho poselství...

Básně z jazzové dásně nejsou jen básně, ale i texty, postřehy všeho druhu včetně citátů, které J. K. oslovují a inspirují. Je tu leccos k pobavení, zamyšlení aneb co se honí hlavou Jany Koubkové.

Úvodní díl Spisů, které vyšly ve 20. letech minulého století a jsou pro dnešního čtenáře prakticky nedostupné, pojímá veškerou Gellnerovu poezii, k ní přiřazuje málo známou básnickou pozůstalost a překlady. František Gellner byl představitelem osamocené revolty.

Hebrejské básně v překladu a s komentáři Denisy G. Goldmannové
Komentovaná kniha překladů obou Langerových básnických knih, Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství) a Meat cori (Trocha balzámu). Básně vycházejí oboujazyčně, hebrejsky i česky. Vynikají precizní znalostí hebrejštiny (Langer je patrně posledním pražským autorem píšícím hebrejsky) a múzičností (čeština překladů je poetická a zdařile napodobuje obraznost originálu).