Poezie

Výbor z básní, písní, rozhlásků a blues jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších básníků 2. poloviny 20. století, klasika moderní české poezie.

Fotografické akty doprovázené poezií Nedávný padesátník Pavel Jaskiewicz pracuje jako elektromontér na stavbách po celé ČR, avšak fotografie mu učarovala už v šestnácti letech. Fotografuje na kinofilmový materiál a výsledné fotografie si sám zvětšuje klasickým způsobem – v temné komoře.

Další básnická sbírka Karla Janotky, autora knihy básní Krajina z žebra Adamova, kterou vydalo v roce 2003 nakladatelství Votobia. Janotkova poesie nezapře jistou příbuznost se zemitými verši Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, ale to je jen první dojem vyvolaný společnou láskou k přírodě a rustikálním sceneriím - jako zdroji oné zmíněné jistoty v ukvapeném světě.

Čtvrtá sbírka současného autora nesoučasné klasické poezie. Jak už název napovídá, sbírka poukazuje na působení nejvyššího Vesmírného zákona, zákona o příčině a účinku, který určuje naše osudy, platí pro každého a nikdo mu nemůže uniknout, jakkoli si tento zákon někdy se svým projevem může zdánlivě dávat na čas. Kniha takto ve verších popisuje, jak to také někdy v životě může dopadnout, a často i dopadá…

Sbírka autorovy rané poezie. Výběr ze dvou starších sbírek, které dosud nikdy oficiálně nevyšly. V knize lze nalézt i některé poměrně pozitivně laděné básně, většina je ale, jak už je pro autora charakteristické, spíše zahalena melancholií a temnotou. Narazit můžeme i na špetku psychedelie, což naopak v pozdější tvorbě není běžné. Strach, hrůzu, temnotu, smutek, vzpomínky, ale i malý kousíček světla a naděje naleznete v této lyricko-epické sbírce, mapující první etapu autorovy tvorby...

Jednoznačně nejtemnější autorovo dílo. Samotu, prokletí a zatracení. Podzimní sklíčenost i zimní beznaděj. Noční tvory, pekelný oheň i led, vítr a mráz. Trápení, bolest, zármutek, vinu, trest, démony a nejrůznější temné bytosti, mučící hříšné, trpící duše, pobývající v očistci. Utrpení, zvěčněné v do nejmenšího detailu vybroušených rýmech. To vše najdete v této hluboce temné sbírce klasické lyricko-epické poezie. Vítejte… V Pekle…!

Česká poezie Knížka „Každej chlap chodí, jak mu pták narost“ je soubor krátkých veršů, které autor David Hrbek přes rok zveřejňoval na Facebooku. Většina z nich vznikla v olomouckých kavárnách Café 87 nebo Café Palác. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o autorovy deníkové záznamy, kdy mu inspirací byly na jedné straně rýmy, na straně druhé momentální duševní rozpoložení.

Veršovaný příběh spojující minulost a budoucnost Prahy a českého národa.

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“. Je tedy souhrnem kratších próz, satirických básniček i sesbíraných nápisů z různých exotických míst světa.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Achilles a želva (1960) je druhá sbírka básníka, která spoluvytvářela s debutem Denní služba a následnými sbírkami koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Vybírala si civilní témata.

Prvotina světově uznávaného a v Čechách stále opomíjeného básníka Miroslava Holuba Denní služba (1958).

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Ono se letělo (1994). Kniha je autorovou životní bilancí, knihou vzpomínek na dětství a mládí. Podobně jako v Ne patrně ne (1989) se i zde jedná o mozaiku krátkých próz a básní, tematicky sjednocených městem Plzeň, rodištěm Miroslava Holuba.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Slabikář (1961), třetí básníkova sbírka, rovněž spoluvytvářela koncept tzv. poezie všedního dne, jež měla být srozumitelná širokým vrstvám. Přinesla opět civilní témata, ale jako novum zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu „pořádku“. Stálé poznávání je pro něj klíčovou otázkou mravní.

Narození Sisyfovo (1998) přináší – kromě jiného – básně Zmrtvýchvstání a Cokoli o Bohu, v nichž je připuštěna existence Boha. Poezie osciluje mezi člověkem s vědomím historické tradice a kontinuity a bytostí fascinovanou přítomným časem, „moderní“ racionalitou.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu a mnohoznačností. Proti dřívějšímu Holubovu pojetí světa jako řádu hodnot se zde prosazuje theatrum mundi zasahované chorobnými procesy, zlem, zmatečností i absurditou. Typicky holubovské ovšem zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality.

Kompilace tří Almanachů básní (V zajetí forem 2016, Vystřižený z časopisu 2017, Jazyk plazím středem 2018) ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, člena Literárního klubu Petra Bezruče. Tvorba, která z větší části není a nebude vydána v žádné tištěné sbírce.

Sbírka písňových textů ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, člena Literárního klubu Petra Bezruče. Tvorba z let 2014 - 2018, k volnému použití a šíření. Texty pro holky, pro kluky, blues, šanson, verze zahraničních skladeb…

Doba, která si myslí, že básničky už nejsou potřeba, je potřebuje ze všeho nejvíc. Sbírka básní ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, bezdůvodného optimisty mírně zasmušilé povahy, milovníka kaváren a cukráren, který nikdy nic nevzdává, protože – co kdyby?

Druhá sbírka básní ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače (autora knihy Hlava vzhůru nohama), tentokrát opět o tom samém – o lásce, životě, hledání… a věčné přitažlivosti voňavých dámských klínů. Obálku navrhla vynikající ostravská ilustrátorka a grafička MgA. Barbora Franková, korektury provedla skvělá brněnská básnířka a překladatelka Doña Hanele Martinez. textyhledac.netstranky.cz

Vítejte na cestě do duše autorky. Na cestě, při níž pochopíte její postoje k životu a světu kolem nás a její prožívání běžných životních radostí i starostí. Sbírka obsahuje 49 básní o peripetiích života, převážně ve volném verši.

V knize „KINO V HLAVĚ“ jde o autorské spojení textů Mario Hanáčka a obrazů Jana Samce. Jejich práce se vyznačují velkou mírou fantazie, odvahy experimentovat a odhalovat své citové prožitky. Básně i obrazy v knize použité časově sahají od jejich uměleckých začátků až po současnou tvorbu.

Malé poetické příběhy, burleska a svět okolo nás. Zamyšlení nad věcmi, které máme rádi, nebo nás naopak ohrožují a někdy také dráždí či tajemně oslovují. Knihu svými obrazy opět zkrášlil Jan Samec a protkal barevně barvitou abstrakcí.