E-knihy pro dospělé

Co dělá člověk, když sedí nad papírem, dívá se z okna a přemýšlí? Píše básničky. Ty, co vypadly z mé hlavy do propisky a do počítače, jsou k přečtení v této útlé sbírce. Pokud se propracujete až na konec, čeká Vás překvapení – myslím, že dokáže vyloudit úsměv na tváři.

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení – ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří spíše k těm neradostným.

Nepočetná autorova povídková tvorba z let 1990 - 2001 obsahuje krátké texty sahající od meditativních úvah přes kafkovsky laděné vize až po bizarní hříčky. To vše často s notnou dávkou černého humoru a absurdit.

Odnes si mě domů, kolekce dvanácti intimních básní mladého básníka Matouše Rýdela, která se stala třetím v pořadí publikovaným dílem, vedle sbírky Procházka po duši a životní zpovědi Na cestě za uzdravením.

aneb Mladí miliardáři internetového věku
V roce 2007 vytvořil jednadvacetiletý David Karp jednoduchý blogovací systém a nazval ho Tumblr. Prostě ho to tak napadlo. O pět let později se Tumblr stal jednou z deseti nejnavštěvovanějších webových stránek na světě, využívalo ho 170 milionů lidí. V roce 2013 ho koupila obří firma Yahoo za víc než miliardu dolarů. Mladík, který ani nedokončil střední školu, z toho získal v přepočtu asi 5,2 miliardy korun. A zdaleka není jediný, komu se něco podobného podařilo.

Můj stav těžko popsat a přiblížit těm, kteří nikdy nezažili či neví, co vše dokáže mysl s vaším tělem. Je to jako se bavit o otázce nekonečnosti. Když se hovoří velmi dlouho a nikdo nezná odpověď, hodně lidí začne pociťovat známky frustrace. Jiní o tom raději nemluví nebo mají svou odpověď na existenci života, vesmíru a smyslu toho všeho. Pocit depersonalizace – odosobnění jsem zaslechla až po dvaceti letech života. Tak často jsem se cítila šťastná i přes ztrátu otce. Nikdy jsem však nemohla být úplně šťastná, jako celý člověk. Myšlenky, že se mi vše zdá, byly zdrcující.

Kolik Číňanů znáte jménem? Dva? Tři? Aj Wej-wej bude s velkou pravděpodobností jedním z nich. V říjnu 2010 vystavil v londýnské galerii Tate Modern instalaci nazvanou Slunečnicová semínka. V dubnu 2011 byl uvězněn a déle než dva měsíce strávil v nelidských podmínkách. Nejslavnější žijící čínský umělec a aktivista je osobností s mimořádným univerzálním talentem, odvahou a lidskou integritou. Je schopen navrhnout dům, natočit film, psát si každý den internetový blog, rozbít vázu z dynastie Chan s nevyčíslitelnou historickou hodnotou či pomáhat obětem zemětřesení.

Cestopisné črty z levé a pravé kapsy. Proč asi tento název knihy? Je to jen náhodný výmysl nebo smysluplný záměr? První pokusy autora knihy o psaní cestopisných zápisků se datují do roku 1961, kdy uveřejnil několik článků v místních novinách Rozkvět Novojicka. Byl to popis jeho návštěvy ostrova Západních Slovanů, Rujany a ostrova Hiddensee v Baltském moři.

Jedinečný povídkový soubor Rudyarda Kiplinga, kterého u nás proslavila především jeho Kniha džunglí, otevírá před čtenářem tajemný svět zednářského prostředí, jehož byl Kipling po celý dospělý život součástí... Ve svých povídkách inspirovaných prostředím a hodnotami svobodného zednářství se autor obrací k filosofickým tématům, zabíhá do prostředí literárních reminiscencí, odkrývá svět tajemna a spirituality, obrací se k tématu smrti a lidské konečnosti – a to zejména v povídkách časově zasazených do první světové války.

Kniha Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? je výsledným shrnutím poznatků a vlastních prací autora realizovaných jak v terénu během expedice Titicaca 2004.CZ, tak po návratu do vlasti. K sestavení knihy rovněž využil velmi rozsáhlou literaturu, existující jednak v knižní podobě, jednak na internetu. Kniha bezprostředně navazuje na jeho dosud vydané knihy s touto tematikou, ale liší se od nich zejména kvalitou zpracování grafické dokumentace v barevném provedení. Stejně jako jeho předchozí knihy se zabývá i historicko-topografickým a socioekonomickým popisem jezera a jeho pevninského zázemí a vzhledem k položené otázce, zabývá se i jeho vývojem v pleistocénu a holocénu až do dnešní doby.

Autobiografické vyprávění Václava Fryše může být pro dnešního čtenáře zajímavé hned v několika ohledech. Prosté vzpomínky rodáka z Hvozdce na Komárovsku jsou, řečeno s velkým česko-slovenským filozofem a politologem Milanem Šimečkou, typickým dokladem toho, že se „malé dějiny“, vcelku nevýjimečný životní příběh technického pracovníka Buzuluku Komárov, vždy v určitých bodech prolínají s „dějinami velkými“. A právě v těchto průnicích se nám, jakoby pomocí lupy, může podařit lépe pochopit historii regionu, našeho státu i Evropy minulého století. Dalším aspektem hodným pozornosti je samotný Fryšův životní příběh.

Dva studenti, objeví malý pomníček u železniční tratě. Ze zvědavosti začnou pátrat po příčině nehody, při které zahynuli před čtyřmi lety, dva mladí muži. Narazili na řadu nesrovnalostí ve zprávách o příčině nehody, které vydaly oficiální místa. Když ale získali svědectví očitého svědka nehody, rozjeli pátrání, které se jim stalo osudným. Příběh je volným pokračováním knihy Tajemná minulost.

Autor knihy se v roce 1967 na základě pozvání Barcelonské univerzity zúčastnil stáže na katedře geologie. Současně na univerzitě absolvoval spolu s manželkou Olgou letní kurz španělštiny, organizovaný pro zájemce z jiných zemí. Během pobytu v Barceloně oba navštívili nejen paměti-hodnosti a zajímavosti města, ale autostopem projeli i rozeklané pobřeží, Costu Bravu a navštívili benediktinský klášter Montserrat. Profesor Arribas zorganizoval pro autora několik odborných exkurzí na přehrady v Katalánsku a v knize jsou komentovány.

Kniha je vzpomínkou na léta autorova působení v Peru, kdy jako obchodní přidělenec a vedoucí technické kanceláře při našem velvyslanectví v Limě musel zajišťovat rozvoj vědecko-technické spolupráce mezi Peru a Československem a zároveň bojoval za záchranu života své ženy Olgy, umírající na rakovinu. Je nejen ukázkou dobré úrovně peruánských léčebných postupů v této oblasti, ale i ukázkou opravdové snahy celé tehdejší československé kolonie v Limě o vytvoření optimálních podmínek pro její léčbu a bezproblematické prostředí, významně posilující její psychiku, tak důležitou právě při tomto onemocnění

Od Lucie do Vianoc, každá noc má svoju moc. Predvianočnú atmosféru v malebnom mestečku však naruší séria zdanlivo nesúvisiacich brutálnych vrážd. Začínajúci súkromný detektív musí nájsť nezvestného právnika skôr, než sa stane ďalšou obeťou. Stôp je málo, čas sa kráti, vrážd pribúda. Nečakaný nález zavedie pátranie do psychiatrickej liečebne. Kľúčom k rozlúšteniu záhady je nájdenie spojivka medzi obeťami a niekým z obyvateľov ústavu. Jedna osoba tam vraha pozná. No tá už celé roky neprehovorila.

Tato kniha je milou vzpomínku na šťastná léta autorova dětství, prožitá v kruhu milující a mnohačetné rodiny. Tato rodina není ledajaká, vždyť maminka pocházela ze šesti sester a tatínek měl tři sestry, takže tetiček a strýčků byl bezpočet. Všichni jsme se navzájem častokrát stýkali, vzájemně se navštěvovali a měli se rádi. Tato tradice se zachovala doposud a mnozí je obdivují, jak to asi musí být krásné, když se v rodině nevyskytují žádné problémy, všichni se navzájem respektují a stýkají.

Velký zájem o Peru, který se u autora knihy projevoval již od dětských let, ho přivedl ke spoluorganizaci expedice „Titicaca 2004, CZ“, která, kromě přírodovědeckých, topografických a socioekonomických studií, měla podat vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera Titicaca na prahu třetího tisíciletí, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit. Kniha „Incawasi – sídlo bohů“, je rovněž jedním z výsledků studií realizovaných během expedice Titicaca. Jejich koncepce vycházela ze srovnávacích studií na jiných archeologicky významných lokalitách, které předcházely vlastním pracím realizovaným následně na jezeře Titicaca.

Odborný zájem českých zemí o Latinskou Ameriku má svou staletou tradici. Na jejím počátku stanuly jezuitské misie 17. a 18. století, na které navázal cestovatelský zájem a hospodářská a kulturní spolupráce devatenáctého a dvacátého století. Realizovaný projekt expedice Titicaca.2004.CZ, garantovaný českými odborníky z univerzit a odborných pracovišť, byl přednostně směřován k popisu současného stavu jezera Titicaca, a to v jeho přírodovědném i společenskovědném rozměru.

Tato kniha je krátkou vzpomínkou na účast autora knihy na budovatelském táboře v Egyptě v roce 1966. Autor prožil v Egyptě mnohá někdy i nebezpečná dobrodružství, získal odborné zkušenosti z výstavby Asuánské přehrady, zpíval v rozhlase píseň na oslavu egyptského prezidenta Násira a jeden den byl i nosičem vody pro žíznivé účastníky pracovního tábora. Ale získal nejen první cenné zkušenosti. Díky účasti na budovatelském táboře navázal pevná přátelství, přesahující hranice času i vzdálenosti.

Kniha Bájné jezero Titicaca popisuje historii a prehistorii osídlení okolí jezera od roku 1200 př. n. l. až do dnešní doby. Zabývá se ale i historií jezera v pleistocénu a holocénu, stavem jezera ke konci doby ledové až do dnešní doby, vlivem tajících ledovců na jezero Titicaca a náhorní plošinu Altiplano, hodnotí ekologické problémy jezera v současnosti. V knize je vyjádřen názor, zda hrozí či nehrozí zánik jezera v důsledku globálního oteplování, dále se autor zabývá otázkou vlivu slunečních skvrn na výšku hladiny v jezeře, hodnotí vliv fenoménu El Niňo na jezerní kotlinu.

Přestože už dávno není takovým lamačem ženských srdcí, jakým býval v osmdesátých letech, stále zůstává impozantní osobností hereckého i veřejného života. Přestože se netají tím, že si občas dá skleničku navíc, a jeho vášeň pro cigarety je tak silná, že se stal chodící reklamou na kouření, stále ho mnozí vnímají jako vzor. Přestože už bezmála čtyřicet let platí za největšího elegána českého filmu a mohl by mít každou ženu, na kterou ukáže, stále zůstává se svou manželkou Andreou – a jejich vztah je stejně pevný jako stisk jeho ruky.

Kuba, Jamaika, Portoriko… Který kluk by nesnil o oslnivě krásných dívkách s čokoládovou pletí, o omamné vůni tropického koření a o úžasných barvách jižních květů… Jména dalekých ostrovů a vzdálených zemí sladce zněla v hodinách zeměpisu i mladému studentovi prostějovské střední školy, Ottovi Horskému. Nejvíce ho přitahovala Kuba a cílevědomě šel za svým cílem. Poprvé přistál v Havaně v roce 1978 (to mu bylo 40 let). Působil nejdříve jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii na Ministerstvu stavebnictví v Havaně (až do roku 1982) a potom jako vedoucí československé expedice pro průzkumné práce projektu přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambray (1984–1988).

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku (teprve později označovanou přívlastkem „první“) připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí. Přesto se jedná o období navýsost zajímavé i barvité – byť na barevné škále převládají šedá a černá, teprve v samém závěru války překryté barvami vlajky mladé republiky.

Jiří Adamíra patřil k nejlepším českým hercům druhé poloviny dvacátého století. Jeho úchvatné herecké výkony byly vystavěny nejen na nesporném talentu, ale také na pronikavém intelektu, hlubokých znalostech, přemýšlivosti o rolích a zodpovědnosti k divákovi. S jeho fascinujícím osobním charismatem se pojila i přesná dávka odzbrojujícího suchého humoru a ironie. Vedle obdivuhodné kariéry, lemované stovkami dokonale ztvárněných rolí, prožil také zajímavý osobní příběh, bohužel předčasně ukončený zákeřnou nemocí.

Soubor sloupků, který držíte v ruce, představuje creme de la creme mého dlouholetého pravidelného oslovování čtenářů. Za dobu svého šéfredaktorování v Reflexu (1995 až 2008) jsem týden co týden v editorialech adresoval světu své poznámky na jeho okraj a snažil jsem se ho vnímat v celé šíři a pestrosti. Své názory jsem tam pod titulkem Osmý den zveřejňoval i poté, co jsem redakci opustil.

Příběh dospívajícího chlapce, který se snaží pochopit svět kolem sebe svérázným a netradičním způsobem. Snaží se vymanit ze společenských konvencí a jít si vlastní cestou. Ocitnete se na malou chvíli ve velkoměstě, které budete vnímat spolu s hrdinou z jiného konce, než tradiční turisti.

Společenství Poutníků je vážně ohroženo. V Kondrakkaru se nerodí malé děti a Věštec, temný pán na Kordoru, vládne ocelovou pěstí celému kraji. Dokáže malá dívka a poslední z Poutníků odolat silám Temna, překazit boj o moc dvěma panovníkům a pomoci silám Světla získat zpět kouzelný meč? Pomohou Jezdci z planin, Morlockové a Jestřábí lidé Poutníkům? Čtěte…

Romantický román. Marcela je učitelkou dějepisu a její velkou zálibou jsou dějiny a umění. Žije ve spokojeném manželství s Tomášem, který se ve volném čase zajímá především o sport a ke sportu vede i jejich syna Jakuba. Na dovolené v Itálii se však Marcela seznámí s mužem svých snů, Pavlem. Vzdělaný a bohatý Pavel se rovněž zajímá o dějiny a umění a taky rád maluje. Marcela se musí rozhodnout, zda-li bude žít s Pavlem, nebo dá přednost své rodině.

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první polovině 60. let pobýval na jezeře Titicaca, v polovině 70. let cestoval jádrem inckého impéria a s autorem Peruánských postřehů se tam setkal. Mimo jiné právě osobnosti Václava Šolce a Miloslava Stingla (1930) proponují autora a jeho Peruánské postřehy s obecným zájmem české a slovenské společnosti o původní kultury andských zemí.

Dýka a plášť... Symbolické označení pro špionáž, kontrašpionáž a vyhraněnou formu skryté diplomacie a rafinovaných intrik. Vzdálena realitě je zjednodušená představa, že tajná fronta rozhodovala v době příprav na druhou světovou válku a pak i během ní o všem podstatném. Stejně nepravdivý by však byl i názor, že toto zákulisní a v mnohém dodnes nezmapované dění zůstalo zcela bez vlivu na vývoj událostí.