Poezie

Kniha věnovaná všem ženám, které si chtějí dát do pořádku svůj život. Je o uvědomění svého ženství. Osloví všechny ženy, které se chtějí nad svým životem zamyslet a změnit svůj život k lepšímu. Název knihy "Kouzlo" není jen slovo, text vás při jejím čtení doslova nabije pozitivní energií, a pro vás, jako mávnutím kouzelného proutku, nebude nic, co byste nezvládla.

Nevěra je jako ledový střep. Prořízne kůži až do krve. Rána sroste. Zacelí se. Ale jizva zůstane. Na srdci ji nosí Jáchym Wollner – neobyčejně obyčejný chlap z malého moravského města. Právě on vypráví o cestě, která z něj udělala nejen nevěrného manžela, ale také vraha. Jenže ten nejhorší trest na něj teprve čeká. Zdánlivě banální nevěra totiž nezůstala zapomenuta a bez následků, naopak ho zavedla na scestí. Jak to tehdy vlastně bylo?

O čem je kniha? Citlivý mladík prožívá svoje nálady, které jsou vyjádřeny ve čtyřech povídkách a souboru básní, ale spíš než ke klidu vlastní duše se dostává k temnotě…

Na první pohled by se spojení „spoluobjevitel Největšího Čecha“ a „stará japonská básnická forma“ mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán).

Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu. A protože jednotlivé okrsky o patnácti záhoncích a čtrnácti řádcích – zůstaneme-li metaforicky ve světě flory – dostaly bez výjimky své majitele a hlásí se o ně další, připravili jsme pro vás znovu celou zahradu.

Hudba po půlnoci (1994) je jedinou knihou poezie v celém Kloboukově díle. A rozhodně není titulem do počtu. Naopak! Je pozapomenutou perlou moderního českého básnictví minulého století. Vznikala v rozmezí let 1964-1984. Autor v ní cílevědomě hledá smysl života a místo člověka na zemi, a to v událostech a postupném plynutí času

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Texty plné sarkasmu a ironie. První knižní vydání výboru písňových textů jednoho z nejlepších českých hudebních klaunů a písničkářských „mudrlantů“ je okořeněné reportáží z turné Pepy Nose, které se uskutečnilo s francouzským hudebníkem Damienem Ribou v roce 2007.

Předchůdce Járy Cimrmana - básník, vynálezce, teoretický fyzik atd. Jakub Hron Metánovský. Jeho kuriózní zápisky, vedené po léta s nesmírnou pečlivostí, bádání v mnoha oblastech, básně i filosofické úvahy činí z něj jednu z nejpozoruhodnějších postav české literatury. Texty jiskří osobitým humorem. K němu se vyjadřuje i Jiří Lábus, který pro tištěné vydání básně a zápisy namluvil. Knihu doplňují fotografie z legendárního představení divadla poezie Regina Břeclav.

Historie patnáctiletí folkrockové muziky v České republice na pozadí osudu hodonínské kapely Jarmark s fenomenální zpěvačkou Evou Lindbergovou. Výbor těch nejlepších písňových textů, z nichž mnohé se objevily na veleúspěšném, dosud jediném a dávno rozebraném oficiálním albu Fantasia (1994).

První autorská sbírka Martina Štrunce je prostým vyjádřením pestrosti palety života, jejíž barvy mají mnoho odstínů a forem a jejíž konečnou podobu máme nakonec vždy v rukou my.

Fotografické akty doprovázené poezií Nedávný padesátník Pavel Jaskiewicz pracuje jako elektromontér na stavbách po celé ČR, avšak fotografie mu učarovala už v šestnácti letech. Fotografuje na kinofilmový materiál a výsledné fotografie si sám zvětšuje klasickým způsobem – v temné komoře.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Po prvotině "Na cestě za uzdravením" přichází mladý autor Matouš Rýdel s kolekcí básní o životě a snech.

Malé poetické příběhy, burleska a svět okolo nás. Zamyšlení nad věcmi, které máme rádi, nebo nás naopak ohrožují a někdy také dráždí či tajemně oslovují. Knihu svými obrazy opět zkrášlil Jan Samec a protkal barevně barvitou abstrakcí.

Soubor básní, jejímž hlavním tématem je Láska. V básních jsou především vyjádřeny pocity, které člověk prožívá, když miluje či strádá. Jednoduchá poetičnost, romantika a řeč srdce osloví mnoho čtenářů. Titulní stranu vytvořila sama autorka.

Matoušovi se převrátil svět tam a zase zpátky. Když mu v jeho útlém věku lékaři diagnostikují velmi vzácnou Wilsonovu chorobu, roztáčí se kolotoč vyšetření a starostí, které ho Na cestě za uzdravením provázejí.

Farmář na poli je dalším dílem putování dvou postav v poetickém příběhu uskutečněné, ale nenaplněné lásky v krajině ve dvou zemích, kde se nachází čarodějné farmaření. V osadách magických tajích ve dnech i nocích farmář potkává různé děje v časech básnických. Následovaných dalšími postavami v poezii farmářské v čarodějčinných cestách za hledáním společného blahobytu a štěstí. Kniha je psána v imaginativní biografii Farmáře v místech, která jsou reálná a přesto magická a tajemná v knize Farmář na poli, která je svou poetikou záhadná.

Další básnická sbírka Karla Janotky, autora knihy básní Krajina z žebra Adamova, kterou vydalo v roce 2003 nakladatelství Votobia. Janotkova poesie nezapře jistou příbuznost se zemitými verši Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, ale to je jen první dojem vyvolaný společnou láskou k přírodě a rustikálním sceneriím - jako zdroji oné zmíněné jistoty v ukvapeném světě.

Poetická kniha klasika próz o jižní Moravě přináší v jednom svazku autorovy nejkrásnější lyrické texty, které jsou oslavou kraje pod magickou horou Pálavou a lidí v něm žijících.

Sbírka obsahuje básně psané s humorem, jinde v emocionálním vytržení. Celým dílem se však prochází mé vzpomínky na dosavadní život. Díky okolnostem jsou pestré na nečekané události a právě ty jsou jádrem mé knihy. Přeji Vám příjemnou zábavu.

Kniha obsahující básničky, veršíky či krátká zamyšlení a otevřenou zpověď autorčiným láskám, které přicházely a odcházely v průběhu let.

Básnická prvotina Půlnoční půlobraty (2011) je autorskou sbírkou na téma Vesmír. Čtenáři proletí Sluneční soustavou za hranice galaxie, seznámí se s hvězdami, jejich planetami a měsíci, aby se vrátili zpět domů a sledovali noc, jak se pomalu obrací v ráno nového dne.

V kolekci padesáti emotivních básní, popisujících pocity duše, která umírá bolestí a trápí se beznadějí ze svého nešťastného osudu, můžete sdílet její sny, v nichž je sice utrpení a žal, ale i špetka naděje, s níž doufá, že možná nakonec přežije a ony se splní. Tato sbírka jistě osloví každého, kdo si někdy prošel pádem na úplné dno, spojeným se strachem, že se jeho situace už nikdy nezlepší.

Každá báseň vypráví svůj vlastní příběh. Skládá jej ze střípků vzpomínek a prožitků, které se nám denně honí hlavou. Z krásy a temnoty, kterou náš svět a naše životy přináší. Z cest, jimiž se člověk vyrovnává s nepřízní osudu. To vše je básnická sbírka Drahokam.