Poezie

Sbírka melancholických básniček, pojednávající o nezdařené lásce, bolesti a samoty. Básničky vrhají světlo na téma, jenž se často neprobírá, neboť vyvolává nepříjemné pocity a vzpomínky. Jejich cílem není otevřít staré rány, ale ukázat čtenářům, že se to děje všem a místo trápení by měli být rádi za to, že dostali možnost zažít štěstí i lásku a ze současné bolesti si nedělat těžkou hlavu a utápět se v depresích.

Představte si, že se narodíte jiní do cizího, nepřátelského světa, plného předsudků, nepřijetí a odsouzení. A když už překonáte okovy osamělosti a najdete sobě rovné, stále tu jsou ještě stíny ze světa, který je běžně ukryt zrakům lidí. Jak ochránci, co vám byli posláni na pomoc, tak i ti, kteří se vás neustále pokoušejí zničit.

Sbírka dekadentních básní, která zjevně není určena pro většinového čtenáře, avšak může upoutat svou depresivností a přímočarostí. Autor se zaměřuje především na svůj vztah se společností, na vztah s ženami a smysl života.

Říká se, že život je boj, výzva nebo vražedná hra (kdopak ji s námi asi hraje?). Každopádně je život vážná věc. Natolik vážná, že si z něj musí člověk umět utahovat, aby ho ve zdraví přežil. A zdá se, že Zdeněk Rosenbaum se díky svému přístupu k životu těší skvělému duševnímu zdraví, jinak by nemohl své Příležitostné básně pro blbé děti napsat.

Levá dáseň, pravá dáseň, a už zase vznikla báseň. Básním stále znova, je to báseň snová. Čtěte dál a s úžasem nejsem žádným mamlasem. Obohatím Vaši duši, kdo je moudrý, ten už tuší: „Tahle kniha to je skvost, zhltnu ji jak můj pes kost“.

Děj sbírky poezie „Žena z minoritu“ se odehrává v minoritské čtvrti a v sociálně vyloučených lokalitách, plných nemilých překvapení. Autor svými básněmi poukazuje v příběhu ženy na události odehrávající se v těžkých sociálních situacích.

I v lehkém smutku se člověk může pousmát. Je to sebeobrana před těžší chmurou, chvíle, ve které se může dostavit lepší nadhled nad věcí, nebo prostě jenom „time“ aby člověk jenom nabral dech. Není nutné se smát za každou cenu, ale občasné dávky neškodí. Takhle je to, jak autor doufá, nadávkováno i v téhle sbírce.

Poezie v básnické sbírce Rozsvíceno obsahuje verše psané převážně klasickým vázaným veršem. Obsahově se týká přírodní lyriky /Podzimní sonet, Babí léto/, milostné /Malá víla, Ulita, Než/ vzpomínek na uplynulé časy /Tehdy, Tam v Kašperských horách/ a respektu ke zralému věku, který jako zdravotnice cítí /Stáří, Rozsvíceno/ a zázraku zrození /Úplněk/. Báseň Rozsvíceno byla zařazena do Zlatého výběru nejkvalitnější poezie litwebu Písmák. Autorka přibližuje čtenářům realitu dní viděnou její poetikou.

Sbírka „rozverné akční poezie“, veselý, přátelsky zákeřný humor Vás jistě nejen potěší, ale velmi často i pobaví a rozesměje. Tyto básně nemají téměř žádnou konkurenci, neboť v této i předchozí době na to nebylo vhodné „klima“. I když v obou případech, jak u Ladislava Szalaie, tak i u Romany Szalaiové se jedná vlastně o básnický humoristický debut, oba autoři nejsou žádní začátečníci.

Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu? Snad bude vhodnější příměr, který k sobě přiřadí květy na stromech a básně: mnohý „moderní“ člověk by řekl, že obé je zbytečné. Proč nepřeskočit květy a nejít přímo k plodům?

Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: „je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů“ (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa.

Titul MANTRY - Cítění citu je součástí souboru na téma - učení s láskou. Mantry v titulu vyjadřují harmonii a souznění slov o různé délce textu. Podstata krásy mantry je ve vnímání prožitku citu v mysli. Harmonie mantry postupně zraje v mysli a probíhá neustále při každém opakovaném čtení. Při čtení mantry se nechte unášet pouze svým citem.

Titul MANTRY - Krása citu je součástí souboru na téma - učení s láskou. Mantry v titulu vyjadřují harmonii a souznění slov o různé délce textu. Podstata krásy mantry je ve vnímání prožitku citu v mysli. Harmonie mantry postupně zraje v mysli a probíhá neustále při každém opakovaném čtení. Při čtení mantry se nechte unášet pouze svým citem.

Titul MANTRY - Něžnost citu je součástí souboru na téma - učení s láskou. Mantry v titulu vyjadřují harmonii a souznění slov o různé délce textu. Podstata krásy mantry je ve vnímání prožitku citu v mysli. Harmonie mantry postupně zraje v mysli a probíhá neustále při každém opakovaném čtení. Při čtení mantry se nechte unášet pouze svým citem.

Jaromír Matoušek o své básnické prvotině říká: „Básně jsou výběrem z tvorby let 2004 až 2005. Tyto dva roky jsem psal pravidelně jednu za týden. Vždy v pátek. Víkend nic. V pondělí se mi pravidelně začínal objevovat na hrudi těžko definovatelný slabý tlak.

Vlastně již třetí vydání sbírky Mandel sonetůje malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, textař, zpěvák a všestranný literát zde zvolil básnickou formu, která je mu dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného.

Sbírka poezie „Nazvučení“ Jaromíra Komorouse je především erupce pocitů z konkrétní doby v konkrétním prostředí. Osobní výpověď člověka, který, když už surfuje na celoživotní tvůrčí vlně, pevně věří, že jede po té pravé.

Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší – jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled.

„Magicky roztodivná poetika, nevídaný výrazový minimalismus, k prasknutí napínavé lyrické zkratky a hypersenzitivní smutek: to jsou mimořádné kvality originálního debutu mladého brněnského básníka,“ psalo se na záložce první knížky brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, jež vyšla v roce 2005.

Druhá básnická sbírka Michaela Lorence, básníka žijícího v jižních Čechách, v níž tepe halasovská dikce, nejspíše z období Tváře. Vnímavého čtenáře si získá svou meditativností, jemnou metaforičností a závratnou touhou být k životu pravdivým zrcadlem.

Pátá sbírka brněnského básníka pokračuje v intencích jeho předchozích: opět je nabita gejzírem metafor a jazykových hříček.

Tato sbírka básniček je průřezem autorovy tvorby vázaného verše, který vznikal v letech 2000 až 2019. Jsou to jednoduché, rytmické básně, jež srozumitelnou formou přinášejí krátké příběhy.

Veršovaný příběh spojující minulost a budoucnost Prahy a českého národa.

Básnická sbírka, která v historii české literatury vyšla v roce 2006 vůbec jako první v podobě trojkombinace – kniha, CD a DVD v jednom. Autorem je Petr Pichl, kromě jiného i malíř. Píše verše uhrančivě melancholické a zdánlivě posmutnělé, nejednou ale mají uvnitř skrytou dávku jemného a podivuhodně přesného humoru.

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení – ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří spíše k těm neradostným.

Česká poezie Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu – do dlouhé řady jeho okouzlených dobyvatelů se nedávno zařadil –, ale především (a to už navýsost typicky) do krajin duše, srdce… i těla. Povrchní oko by možná označilo tuto sbírku za rouhavou, rezignovanou či hořkou.

Variace na texty starých bluesmanů: Blind Lemon Jefferson, Charley Patton, Blind Willie McTell, Robert Johnson.

Česká poezie Pobaveno & Odhloubáno, mohlo by se také říct po dočtení sbírky Pavla W. Petkova Vypůjčeno & Okopčeno, která se snaží pozměnit zažité představy o verších a poezii. Směs humoru, nikoliv však prvoplánově vystaveného na odiv.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:
„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje

Pozoruhodný debut, jenž poprvé vyšel v tištěné formě v ro­ce 2003, představuje básnickou tvorbu z okruhu tzv. civilizační tematiky