Vráz Enrique Stanko - elektronické knihy
Byl jedním z nejzáhadnějších českých cestovatelů. Na přelomu 19. a 20. století navštívil různé části Severní a Jižní Ameriky, Asie i Afriky. Během cest shromáždil řadu cenných předmětů a unikátních fotografií, které pak věnoval Národnímu a Náprstkovu muzeu v Praze. Svůj skutečný původ i pravé jméno ale tajil a dodnes je známý pouze pod pseudonymem, který často měnil: Vráz psal nejdřív bez čárky a později k němu připojoval jména jako Emrajeo Stanislav, Ed. Stanislav, Emil Stanislav či Emanuel Stanislav. V literární tvorbě ale proslul jako Enrique Stanko Vráz. Procestoval Afriku, Indii, Jižní Ameriku, kde se setkal s Indiány a další kontinenty.
Mluvil i psal česky. Absolvoval střední vojenskou školu a roku 1877 bojoval proti Turkům u Plevna, kde byl raněn. Poté odjel do Švýcarska, aby tam začal studovat medicínu. Došlo ale k blíže nespecifikované rodinné tragédii, po které se roku 1880 vydal tehdy dvacetiletý mladík na cestu do Afriky.
Pobýval v Kumasi, Akvapinu či Addahu. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral velké množství přírodnin, asi 15 tisíc kusů hmyzu, 1 200 ptáků, 600 savců a zhruba 800 kusů jiných předmětů. Část z tohoto mnoýství věnoval Vráz zcela zdarma Národnímu muzeu v Praze.
Z Afriky pokračoval roku 1888 na Kanárské ostrovy. Tam se setkal s polským knížetem Adamem Woronieckým. Společně ještě s přítelem Jaroslavem Brázdou , se všichni tři vypravili do Venezuely, odkud chtěl Vráz procestovat po vodních tocích celou Jižní Ameriku.
Kníže Woroniecký, který cestu financoval, bohužel už po třech dnech od vylodění zemřel na žlutou zimnici a dvěma českým cestovatelům nezbylo než si obstarat peníze jinde. Začali proto opět sbírat různé přírodniny, které posílali do Evropy. Zaměřili se přitom hlavně na orchideje a brzy přišli i s další novinkou. Od indiánů se naučili zpracovávat mízu balatového stromu, která měla podobné vlastnosti jako kaučuk a dala se využít v elektrotechnice či telegrafii.
V listopadu 1895 se znovu vydal na cesty. Přes Severní Ameriku se dostal do Japonska a odtud roku 1896 zamířil až na Borneo, kde se vypravil k Dajákům – obávaným lovcům lebek. Ti sice vypadali na první pohled hrozivě a krvelačně, ve skutečnosti byli ale mírumilovní. Hlavy zabitých nepřátel byly jejich nejcennějším majetkem. Bez trofeje lebky nemohl například dajácký mládenec žádat o ruku nevěsty. Vrázovi zde ale žádné nebezpečí nehrozilo. Jak sám později vzpomínal, nikdy si nebyl jistější svým životem než u lovců lebek.
Z Nové Guineje se následně přesunul do Siamu (dnešního Thajska). Pobýval především v Bangkoku, odkud podnikal výlety do okolí. Byl zde spíš v roli turisty, nicméně na základě různých zážitků sepsal roku 1901 úspěšnou knihu V Siamu, zemi bílého slona.
Roku 1900 se ale doslechl o takzvaném „boxerském povstání“ v Číně, které v něm vzbudilo velký zájem o celou zemi. V lednu 1901, krátce po skončení nepokojů, připlul do města Tiencinu, ze kterého vlakem odjel do Pekingu. Zde se jako jeden z prvních Evropanů procházel po Zakázaném městě a pořídil i jeho fotografie. Po třech měsících se pak vydal do Mandžuska a odtud do Koreje, kde byl hostem samotného korejského prince.
Roku 1904 navštívil podruhé Mexiko a společně s americkým archeologem Edwardem H. Thompsonem se zúčastnil i vykopávek v mayském městě Chichén Itzá.
Trpký konec
Natrvalo se s ženou a dcerou vrátil do Prahy v srpnu 1921. O rok později za nimi z Chicaga přijel i syn Viktor, který byl zpočátku z nové vlasti rozčarován. Vráz se tím trápil. Chtěl chlapce poslat zpět do Ameriky, nejdřív ho ale vzal na své přednáškové turné. Při něm teprve začal syn poznávat krásy české vlasti a postupně rostla i jeho láska k Čechům.
Enrique Stanko Vráz se ale vděčnosti za tuto osvětu ani předchozí zásluhy nedočkal. České prostředí nedokázalo ocenit jeho cestovatelské úspěchy ani podíl na vzniku Československa. Peníze měl pouze z přednášek a literárních seminářů, proto žil v trvalém nedostatku. Bydlel v dělnické čtvrti v Praze-Holešovicích a brzy ho začaly pronásledovat i různé nemoci. Trpěl těžkými depresemi, které nedokázal překonat, a roku 1932 ve svých 72 letech zemřel.
Článek upraven a zkrácen zdroj textu: http://euro.e15.cz/profit/enrique-stanko-vraz-zahadny-svetobeznik-863487
V dálavách světů
Autor: Vráz Enrique StankoZabezpečení: ekniha bez Adobe DRM, E-kniha ke stažení ve formátu: mobi/Kindle | PDF