Poezie

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Hudba po půlnoci (1994) je jedinou knihou poezie v celém Kloboukově díle. A rozhodně není titulem do počtu. Naopak! Je pozapomenutou perlou moderního českého básnictví minulého století. Vznikala v rozmezí let 1964-1984. Autor v ní cílevědomě hledá smysl života a místo člověka na zemi, a to v událostech a postupném plynutí času

Předchůdce Járy Cimrmana - básník, vynálezce, teoretický fyzik atd. Jakub Hron Metánovský. Jeho kuriózní zápisky, vedené po léta s nesmírnou pečlivostí, bádání v mnoha oblastech, básně i filosofické úvahy činí z něj jednu z nejpozoruhodnějších postav české literatury. Texty jiskří osobitým humorem. K němu se vyjadřuje i Jiří Lábus, který pro tištěné vydání básně a zápisy namluvil. Knihu doplňují fotografie z legendárního představení divadla poezie Regina Břeclav.

Historie patnáctiletí folkrockové muziky v České republice na pozadí osudu hodonínské kapely Jarmark s fenomenální zpěvačkou Evou Lindbergovou. Výbor těch nejlepších písňových textů, z nichž mnohé se objevily na veleúspěšném, dosud jediném a dávno rozebraném oficiálním albu Fantasia (1994).

Texty plné sarkasmu a ironie. První knižní vydání výboru písňových textů jednoho z nejlepších českých hudebních klaunů a písničkářských „mudrlantů“ je okořeněné reportáží z turné Pepy Nose, které se uskutečnilo s francouzským hudebníkem Damienem Ribou v roce 2007.

První autorská sbírka Martina Štrunce je prostým vyjádřením pestrosti palety života, jejíž barvy mají mnoho odstínů a forem a jejíž konečnou podobu máme nakonec vždy v rukou my.

Fotografické akty doprovázené poezií Nedávný padesátník Pavel Jaskiewicz pracuje jako elektromontér na stavbách po celé ČR, avšak fotografie mu učarovala už v šestnácti letech. Fotografuje na kinofilmový materiál a výsledné fotografie si sám zvětšuje klasickým způsobem – v temné komoře.

Zcela nesoustavná zoologie (1963) – prostředí a terminologii Holubova vědeckého oboru imunologie básník povýšil ve své šesté sbírce v pořadí na programově nesentimentální, střízlivé, ale o to působivější básnické vyjadřovací prostředky.

Kam teče krev (1963), pátá básnická sbírka Miroslava Holuba je ze stejného rodu jako sbírky předchozí: Denní služba (1958), Achilles a želva (1960), Slabikář (1961), Jdi a otevří dveře (1961). Jsou to stále verše střízlivé, aniž by byly nudné, intelektuální, aniž by byly intelektuálské.

Jdi a otevři dveře (1961), čtvrtá básnická sbírka Miroslava Holuba, přináší do poezie, stejně jako sbírky předchozí, „nepoetické jevy“, i když nenápadná tvořivost autorových hrdinů se snaží zlidšťovat okolní svět.

Po prvotině "Na cestě za uzdravením" přichází mladý autor Matouš Rýdel s kolekcí básní o životě a snech.

Malé poetické příběhy, burleska a svět okolo nás. Zamyšlení nad věcmi, které máme rádi, nebo nás naopak ohrožují a někdy také dráždí či tajemně oslovují. Knihu svými obrazy opět zkrášlil Jan Samec a protkal barevně barvitou abstrakcí.

Sbírka obsahuje básně psané s humorem, jinde v emocionálním vytržení. Celým dílem se však prochází mé vzpomínky na dosavadní život. Díky okolnostem jsou pestré na nečekané události a právě ty jsou jádrem mé knihy. Přeji Vám příjemnou zábavu.

Matoušovi se převrátil svět tam a zase zpátky. Když mu v jeho útlém věku lékaři diagnostikují velmi vzácnou Wilsonovu chorobu, roztáčí se kolotoč vyšetření a starostí, které ho Na cestě za uzdravením provázejí.

První vydání legendární básnické sbírky z druhé poloviny 20. století, která - jak autor skromně poznamenává - vznikala převážně z přetlaku testosteronu. Sbírka složená z eroticky úderných dvou- až čtyřverší žila svým životem na koncertech dvojice Burian a Dědeček, kdy z ní autor občas recitoval. Jde o knihu s „hvězdičkou" a verše v ní obsažené nejsou vhodné pro děti a mládež minimálně do patnácti let!

Další básnická sbírka Karla Janotky, autora knihy básní Krajina z žebra Adamova, kterou vydalo v roce 2003 nakladatelství Votobia. Janotkova poesie nezapře jistou příbuznost se zemitými verši Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, ale to je jen první dojem vyvolaný společnou láskou k přírodě a rustikálním sceneriím - jako zdroji oné zmíněné jistoty v ukvapeném světě.

Kniha obsahující básničky, veršíky či krátká zamyšlení a otevřenou zpověď autorčiným láskám, které přicházely a odcházely v průběhu let.

Básnická prvotina Půlnoční půlobraty (2011) je autorskou sbírkou na téma Vesmír. Čtenáři proletí Sluneční soustavou za hranice galaxie, seznámí se s hvězdami, jejich planetami a měsíci, aby se vrátili zpět domů a sledovali noc, jak se pomalu obrací v ráno nového dne.

V kolekci padesáti emotivních básní, popisujících pocity duše, která umírá bolestí a trápí se beznadějí ze svého nešťastného osudu, můžete sdílet její sny, v nichž je sice utrpení a žal, ale i špetka naděje, s níž doufá, že možná nakonec přežije a ony se splní. Tato sbírka jistě osloví každého, kdo si někdy prošel pádem na úplné dno, spojeným se strachem, že se jeho situace už nikdy nezlepší.

Každá báseň vypráví svůj vlastní příběh. Skládá jej ze střípků vzpomínek a prožitků, které se nám denně honí hlavou. Z krásy a temnoty, kterou náš svět a naše životy přináší. Z cest, jimiž se člověk vyrovnává s nepřízní osudu. To vše je básnická sbírka Drahokam.

„Zrcadlení, poněkud deformované věkem a povoláním autora“ Již ze samotného názvu vyplývá, že se jedná o odraz skutečností, viděných očima člověka již ne příliš mladého, jehož hlavní povolání má sice charakter tvůrčí, není to však tvorba literární, ale architektonická.

Každý človek má svoje nevyslovené myšlienky. Výnimkou nie je ani Emma Longauer, autorka tejto knihy. Vo svojich básniach píše nielen o veciach, ktoré mala povedať nahlas, ale aj o takých, o ktorých neplánovala hovoriť nikdy: o predstavách, spomienkach, snoch, túžbách, živote, o priateľoch a ich príbehoch i o láske.

Poetická kniha klasika próz o jižní Moravě přináší v jednom svazku autorovy nejkrásnější lyrické texty, které jsou oslavou kraje pod magickou horou Pálavou a lidí v něm žijících.

Když zemře to, co jste nechtěli sami přežít, kus vaší duše odejde na věčnost s tím. Lze pak ještě vůbec doufat v to, že se vaše srdce vyléčí a otevře se někomu, kdo přišel, aby vám dokázal, že jste hodni lásky, jaká nemá hranic? Té, v niž jste věřili, než vás ta poslední protáhla samotným peklem.

Nová básnická sbírka Honzy Šimka s názvem Mutare omnia obsahuje 40 textů, pojednávajících o pomíjivosti života, snahou ho obohatit a dát mu nový rozměr. Autor jako by byl smířený se smrtí, ale nesmířený se životem. Život ho trápí a zároveň chce naplno žít. A opravdu chce všechno změnit? Jak sám píše v úvodu: „Změníme se a budeme to ještě my?“. Chce nás prostřednictvím veršů vtáhnout do světa (svých) emocí a připomenout nám, že jsou zároveň i naše. „Když nejsi nahoře, jsi aspoň dole?“

Co dělá člověk, když sedí nad papírem, dívá se z okna a přemýšlí? Píše básničky. Ty, co vypadly z mé hlavy do propisky a do počítače, jsou k přečtení v této útlé sbírce. Pokud se propracujete až na konec, čeká Vás překvapení – myslím, že dokáže vyloudit úsměv na tváři.

Milí čtenáři, dostala se vám do rukou kniha. Zbytečná, a přece ne. Tomáš Kříkava v ní otevírá své nitro. Jaké je? Trochu melancholické a depresivní, a přesto plné barev a obrazů, plné metafor a něžných dotyků. Kniha, u které se zasníte, kniha, při které na chvilku přestane odtikávat čas.

Hebrejské básně v překladu a s komentáři Denisy G. Goldmannové
Komentovaná kniha překladů obou Langerových básnických knih, Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství) a Meat cori (Trocha balzámu). Básně vycházejí oboujazyčně, hebrejsky i česky. Vynikají precizní znalostí hebrejštiny (Langer je patrně posledním pražským autorem píšícím hebrejsky) a múzičností (čeština překladů je poetická a zdařile napodobuje obraznost originálu).

Tichý diagram bytí… Tento verš, obsažený v jedné z básní, jako by charakterizoval celou básnickou sbírku. Náznaky pocitů, míst, postav a dějů se zde střídají v obrazových skicách. Co se však nemění, je autorova láska k životu a pragmatičnost přijímání nezměnitelného.

Sbírka je třetí knihou Vítězslava Říčky, který usiluje o zachycení všech podob života ve společnosti a to prostřednictvím fiktivních příběhů a básnických přirovnání v souboru básní, které zahrnují také básně zpodobňující různá období v časech. Sbírka je shrnutím metaforických básní, příběhů a emotivních vyjádření různých etapa a situací v životě, kterou kniha nazvaná Sbírka nabízí.