BAZAR
Prodáme stavební pozemek Kratonohy - Michnovka - do 20min v Pardubcích či Hradci Králové Prodám parcelu kratonohy pravy michnovka pardubuce hradec kralove Prodej stavební parcely 1066 m2 Kratonohy – Michnovka, blízko Pardubic, Přelouče, Lázní Bohdaneč a Hradce Králové s dobrým napojením na dálnici D11.
Jste na: databook.cz » E-knihy pro dospělé » Romány, povídky, novely » Elektronická kniha Oheň a led

Oheň a led

Newsletter

E-kniha od: Děčínská Rozálie

Nakladatel: Santini
Zabezpečení: e-kniha bez Adobe DRM
Rok vydání: 2014

Anotace: Oheň a led

Marika koupí město od pana Vodického a usadí se v něm se svou přítelkyní. Postupně se seznamuje s lidmi v něm i svými sousedy. Jako cizinka se musí buď provdat nebo urychleně získat inkolát. První varianta se jí zdá schůdnější a jednoznačně rychlejší.
E-kniha dostupná ve formátu: ePub | mobi/Kindle

Koupit e-knihu
65 Kč / 3.1€
Dop. cena 79 Kč
Ušetříte: 14Kč -18%
  • Čtenáře e-knih zajímá také toto zboží:

Oheň a led - elektronická kniha

Marika koupí město od pana Vodického a usadí se v něm se svou přítelkyní. Postupně se seznamuje s lidmi v něm i svými sousedy. Jako cizinka se musí buď provdat nebo urychleně získat inkolát. První varianta se jí zdá schůdnější a jednoznačně rychlejší.

Ukázka:

1. kapitola

1613

Kočár zastavil před vraty do dvora. Koně, táhnoucí většinu cesty proti větru, byli značně unavení a kočí měl od paní rozkaz zastavit u prvního vhodného hostince. Už od rána bylo velmi sychravé počasí a Marika Vörösová ještě než vyrazili na cestu rozhodla, že pojedou jen do oběda. Stále se nemohla rozhodnout, kde se chce usadit a tak se všude zdrželi jen několik dní a kolikrát zůstávali jen přes noc.

„Počkej tady, Kiro, skočím se zeptat, jestli tu mají nějaký ten volný pokoj,“ řekla Marika bledší dívce.

„Půjdu s tebou, nechci tu být sama,“ odpověděla Kira Michalčenková.

„To přece nejde. Nehodí se, aby dívka v tvém postavení chodila do takových míst.“

„A ty tam můžeš, ano? Pro tebe se to hodí?“

„V tuto chvíli, jak vidíš, nejsem dívka. Copak ti při každé zastávce musím opakovat, co už stejně víš? Pokaždé ti musím vysvětlovat, že se musím nejprve přesvědčit, jestli je to místo, do něhož můžeš bez obav vejít, nebo bude lepší, půjdeš-li rovnou do pokoje?“

„Ne, já se rozhodla, že půjdu s tebou. Alexej určitě nezastavil před nějakým hrozným hostincem,“ trvala Kira na svém a Marika se vzdala. Byla již unavená neustálým připomínáním, co se pro její přítelkyni hodí a co ne. Kira uměla být velmi umíněná a nebylo pochyb, že tato chvíle patří k těm, kdy její svéhlavost měla vrch nad rozumnou úvahou.

Alexej otevřel a oznámil, že zamluvit pokoj musí u hostinského ve výčepu. Obě dívky vystoupily a zamířily do šenku. Uvnitř byla hlava na hlavě a hostinský nikde. Marika se rozhlédla po lokále. Pohledy upřené na Kiru ji nijak nepotěšily.

„Nerozmyslíš si to ještě a nevrátíš se do kočáru?“ ptala se znepokojeně.

„Asi jsem tě měla poslechnout,“ připustila Kira, která si rovněž všimla zájmu, který vzbudila. Srdce se jí rozbušilo strachem, když se několik opilých mužů zvedlo a zamířilo k ní. Marika se rychle postavila před ni, aby ji ochránila.

„Jdi nám z cesty, cucáku. My si jdeme pro tuhle hezkou holčinu,“ řekl jeden z nich a chtěl Mariku odstrčit.

„Už ani krok, chrapouni! Chcete-li holku, najděte si nějakou dostupnou,“ zašermovala mu před obličejem dýkou, která se najednou objevila v její ruce.

„Nám se ale líbí zrovna tahle.“

„To není žádná holka pro vaše potěšení! Udělej ještě krok a zabiju tě!“

„Heleme se, heleme se!“ řehtal se jeden z útočníků. „Takové mlíčňátko, ještě tomu ani knír nevyrašil, a jak je to kurážné! Dej sem tu zbraň nebo si ještě něco uděláš.“

„Pro tebe nejsem žádné mlíčňátko!“ odpověděla bojovně. „A o mé zdraví se nemusíš obávat, ovládám své zbraně lépe, než vy všichni dohromady. Přibližte se ještě o kousek a uřežu vám nosy!“

„Dej s tím pokoj! My chceme jen tvou společnici a dostaneme se k ní! Jestli sis nevšiml, je nás mnohem víc, než dokážeš sám zvládnout.“ A muži se chápali svých zbraní.

Marika si začínala dělat obavy, že všechno špatně skončí a že svou přítelkyni skutečně nedokáže ochránit. Měla jen dýku a oni měli meče. Najednou se u ní objevil vysoký světlovlasý muž a kývl rukou k jednomu z koutů hostince. I když byl beze zbraně, stačilo to k tomu, aby se násilníci stáhli. Podívala se na něj. Kdo to asi je, že se ho ti útočníci tolik báli? Muž byl velmi vysoký a tak hezký, že od něj nemohla odtrhnout oči, ale působil také až nelidsky studeně. A vyzařovalo z něj cosi, co ji nepříjemně znepokojovalo.

„Děkuji vám za pomoc, pane,“ řekla, „sám bych to asi skutečně nezvládl a má společnice by přišla k nepěkné úhoně.“

„Rád jsem pomohl dámě v nesnázích,“ odpověděl muž a lehce se Kiře uklonil. „Ale doporučoval bych vám, mladý muži, abyste ji příště nevodil do náleven.“

„Nemohl jsem jinak, sháním pro nás nocleh, možná i ubytování na několik dní a má společnice nechtěla zůstat venku sama.“

„Myslím, že jste ji měl přesvědčit, aby zůstala venku v kočáře, tam by byla bezpečnější.“

„Děkuji za radu, ale vaše slova by měla patřit spíše mé společnici, není zvyklá cestovat a člověk jí nikdy nevymluví, když si vezme něco do hlavy, i když každému jinému by bylo jasné, že to není zrovna dobrý nápad.“

Muž se na Kiru podíval, ale jeho pohled se rychle vrátil k ní. Marika měla pod tím pronikavým, chladným pohledem pocit, že muž vidí mnohem víc, než by se jí mohlo zamlouvat. Co když pozná, že ona není žádný muž? Nebude potom hrozit nebezpečí jim oběma? Tento muž je dozajista nebezpečný, to zřetelně cítila, jen nedokázala odhadnout, v jakém směru.

„Ale jak vidím, pane, vy jste beze zbraně. To vyžaduje vskutku mimořádnou chladnokrevnost postavit se takové přesile,“ pokračovala s uznáním.

„Ani ne, nejsem tu sám a každý si dvakrát rozmyslí něco si se mnou začínat,“ odpověděl neznámý lhostejně.

Konečně se objevil hostinský. Muž se odebral ke stolu a Marika najala nocleh na několik dní. Hostinský dívky odvedl do pokojů v patře a za chvíli přišli jejich sloužící se  zavazadly.

Sotva se zavřely dveře, sundala Marika paruku, uvolnila záplavu hnědých vlasů a mladík se rázem opět proměnil v dívku.

„Už mám cestování po krk, Mariko,“ vzdychla Kira. „Dál mě nedostaneš, ani kdyby ses rozkrájela. Že já se od tebe vždycky nechám přemluvit…“

„Jaksi jsi pozapomněla, milá Kiro, že tentokrát jsem tě k ničemu nepřemlouvala,“ hájila se dívka oblečená v mužský šat. „Já tě od toho zrazovala, jen si vzpomeň. Říkala jsem ti, že to bude těžké a drahé a dlouhé. Byla to tvoje svobodná vůle odjet se mnou. Mohla jsi zůstat doma se svou matkou a ne ji zarmoutit odchodem se mnou. Tobě o nic nešlo, ty máš v někom zastání, ale co já? Matka byla služka a kněžna ji vyhnala, jakmile zjistila, že jsem se narodila, a otec, který mě tak miloval a ochraňoval a mohl mi dát své postavení, aniž bych musela pryč, se neprozřetelně nechal v Rusku zabít v nějaké hloupé potyčce s loupežníky. Proč se musel nechat najmout právě tam a na něco tak nebezpečného?“

„Nemluv nesmysly. Tvůj otec se o tebe postaral, získal pro tebe titul hraběnky a teprve pak padl jako hrdina. Vyčistil obě strany hranice od těch strašlivých hrdlořezů a sám ruský car mu nechal vystrojit slavný pohřeb.“

„Jak vidíš, mně to nepomohlo. Kdyby na sebe dával větší pozor, určitě by se mu podařilo přesvědčit kněžnu, aby mě přijala do rodiny a já mohla nosit jeho jméno.“

„Tomu nevěř. Víš dobře, že se s kněžnou nedalo rozumně domluvit a tvůj otec vyhledával kdejakou příležitost, aby se od ní dostal co nejdál. Ty jsi příliš divoká, jako bys ani nebyla dívka, a paní kněžně to bylo trnem v oku. Vadilo jí, že jsi více podobná jejímu manželovi než její synové, a že ti proto dával přednost před nimi. Uznej, že žárlivost je dost velká překážka pro cokoli. Nikdy by nedovolila, aby tě kníže uznal za svou právoplatnou dceru.“

„To je mi, bohužel, jasné. Proto jsem odešla, že by mi šlo  o život, kdybych  zůstala u ní v domě a na pozemcích, které měly být moje vůbec. Ovšem připouštím, že si nedovolila vyhnat mě z mého majetku jen tak a vyplatila mě, i když to bylo určitě méně, než bych měla dostat. Naštěstí mě otec stihl zabezpečit i pokud jde o peníze, abych se o sebe mohla postarat sama.“

„No vidíš. Mně, mou matku a bratry náš otec nezabezpečil, to málo, co po něm zůstalo, by pro nás všechny nestačilo. Takže jsem si s maminkou promluvila a ona nakonec souhlasila, abych jela s tebou. A neříkej, že ti nebylo vhod, když nám dala s sebou několik sloužících, na které by jinak neměla a musela je propustit, a kočár, který by musela prodat.“

„S tím musím souhlasit, bylo mi to velice vhod, protože jsem ušetřila.“

„A určitě chceš ještě něco ušetřit a tak už nikam dál nepojedeme. Slib mi to. Už mě to nebaví, nechci spát každou noc v jiné posteli. Proč se vlastně pořád někam ženeme? Sem už na tebe kněžna nemůže a myslím, že už se o tebe ani nezajímá. Jsi pryč, ona má klid a pokud se nechceš vrátit, víc o ní neuslyšíš.“

„To doufám. A když myslíš, usadíme se tady, mě to harcování taky přestalo dávno bavit,“ pokrčila Marika rameny a poslala svou komornou pro jednoho ze sluhů, jemuž pak přikázala, aby sehnal nějaký dům na prodej a než dohodne jeho koupi, aby jej důkladně prohlédl.

Sluha se vrátil večer s tím, že na prodej je nejen dům, ale hned celé město. Rytíř Alexandr Vodický před časem město na naléháni manželky koupil, ale záhy zjistil, že je to pro něho velké sousto a nyní se ho chce rychle zbavit, takže prodává pod cenou, ale chce jednat přímo s ní.

Marika se dlouho nerozmýšlela, koupě se jí zdála vcelku výhodná a byla si jistá, že vzdělání, které jí její otec vnutil, protože byl přesvědčen, že nikdy není na škodu, když se člověk o svůj majetek dokáže postarat sám, se nyní zúročí. Hned ráno se musí vše dohodnout.

„Líbil se ti, ten muž, co nám pomohl?“ zeptala se Kira, když už obě dívky ležely v postelích.

„Proč se ptáš?“

„Jen tak. Co myslíš, kdo to byl?“

„Já nevím, Kiro. Ale asi to byl někdo, kdo je tu dobře známý. Všimla sis, jak se ti násilníci vyděsili, když se tak nenadále před nimi objevil?“

„Ne, stál přímo přede mnou, takže jsem přes něj nic neviděla. Ale moc se mi líbil. Byl tak vysoký a urostlý a krásný…“

„A studený,“ doplnila Marika. „Neměla bys tak myslet na člověka, kterého vůbec neznáš. Nevíš, kdo to je, ani se nepředstavil, co když je to někdo zlý? Nedělej si o něm žádné iluze. To, že nám pomohl a tebe zachránil, ještě neznamená, že je bůhví co. Co když to je nějaký zloděj nebo podvodník nebo dokonce vrah?“

„Mariko, nebuď nespravedlivá. Sama jsi před chviličkou řekla, že o něm nic nevíme, takže nemáš právo ho takto soudit.“

„Nesoudím ho, jen uvádím možnosti, které zřejmě ty nejsi ochotná vzít do úvahy. Nevím, jestli sis toho všimla, ale rozhodně nepůsobil dojmem lidumila.“

„Ale jdi. Mohu si o něm vysnívat, co chci, protože jsem si vědomá toho, že to nemusí být muž, s nímž by se měly dívky jako my dvě setkávat. Maminka nám vždycky připomínala, že naše postavení s sebou nese i mnoho povinností, mezi které patří i hledání si přátel a partnera mezi nám rovnými. Nikdy bych ji nemohla tak zklamat. Ale uznej, že ten muž byl velice krásný.“

„To byl. Dobrou noc,“ ukončila Marika debatu a obrátila se na druhý bok, aby bylo její společnici jasné, že se dál o neznámém zachránci nechce bavit. Ale dlouho nemohla usnout, stále před sebou viděla pronikavé chladné modré oči. Ten neobyčejně vysoký muž na ni zapůsobil mnohem silněji než na Kiru a než si byla ochotná připustit. Vzbudil její zvědavost do té míry, že se z toho vyděsila. Doufala, že se s ním již nikdy nepotká.

Ráno se Marika rychle nasnídala a v doprovodu sluhy se vydala koupit, co potřebovala. Alexandr Vodický se chtěl svého vlastnictví zbavit skutečně rychle, takže vše proběhlo bez zvláštních komplikací. Ze spěchu, v jakém byla uzavřena kupní smlouva, nabývala Marika dojmu, že kdyby hrozilo, že se nedohodnou, dal by jí to i zadarmo. Teprve později se dověděla, že město prodával bez vědomí své manželky, která se nedokázala smířit s tím, že jejich společenské postavení jí neumožňuje mít vše, co mají ti výše postavení, chtěla to mít bez ohledu na finanční situaci svého manžela.

Vrátila se do hostince, aby Kiru potěšila sdělením, že již mají svůj vlastní zámek a brzy se budou moci přestěhovat. Zastihla ji nakrucující se před zrcadlem a prohlížející se ze všech stran. Dívka nebyla vůbec spokojená. Byla zvyklá nosit šaty, které toho mnoho neodhalovaly, ale v těchto měla otřesný pocit, že je nahá a že jí, ani co by se za nehet vešlo, nesluší. Marika se musela smát.

Kiřiny obavy nebyly v nejmenším na místě. Snažila se družku přesvědčit, aby v těch šatech vydržela aspoň pokud bude mezi lidmi, ona však prohlásila, že až se přestěhují, bude sedět doma, aby ji nikdo neokukoval, že si toho užila dost a ještě teď by se nejraději hanbou propadla, když si na to vzpomene. Marika jen s všechápajícím úsměvem, při němž se jí v buclatých tvářích dělaly dolíčky, krčila rameny. Pro plachou Kiru to muselo být něco příšerného, když si ji muži obdivně prohlíželi. Konečně, k paláci, který koupila, patřila i rozlehlá zahrada s lavičkami, takže baronesa může vysedávat tam.

Za několik dní se mohly obě dívky přestěhovat. Přece jen nebylo vhodné, aby bydlely v hostinci bez mužského ochránce, a vadil jim hukot doléhající sem ze šenku. Marika si nemyslela, že je povinna strádat nedostatkem místa, když už za možnost usadit se na území Českého království zaplatila tak nekřesťanské peníze.

Ovšem stavební ruch v domě, který potřeboval drobnější úpravy, rovněž nebyl nic příjemného. A ačkoli trpěla výčitkami svědomí, že nechává přítelkyni v domě samotnou, utíkala každý den hned ráno do ulic města, aby unikla hluku způsobovanému řemeslníky. Mělo to i své dobré stránky. Alespoň  na část dne směla odložit všechny konvence a netrpět obavami, že se dopustí společensky nepřijatelné nepředloženosti, ke kterým nikdy neměla daleko. A známosti mezi spodinou se mohou někdy hodit – jeden nikdy neví…

 

E-kniha v kategorii:

Romantika, erotické romány >
Romány, povídky, novely >

ISBN knihy:

není

Velikost e-knihy:

EPUB: 294 kB
MOBI: 446 kB

Děčínská Rozálie


Zabezpečení: ekniha bez tvrdého DRM - bez Adobe DRM. U všech knih v PDF je zakázaný tisk.

Toto je elektronická kniha nebo-li ebook. E-kniha je publikace, která je vydána, respektive zveřejněna nikoliv tiskem, ale pomocí elektronických zařízení v podobě souboru. Jejich produkce, šíření a uchovávání je realizováno přes počítače a mobilní zařízení jako jsou čtečky elektronických knih, tablety, ale i telefony.

Existují dva základní typy formátů e-knihy. Prvním je MOBI, který vyvinula společnost Amazon pro čtečku Kindle. Dále je to formát EPUB, což je standard podporovaný řadou výrobců (kromě Amazonu). Třetí formát PDF lze zobrazit na všech zařízeních včetně čteček. PDF však není ebook v pravém smyslu slova. PDF se hodí hlavně pro tablet, počítač nebo notebook.

Na čem lze číst elektronické knihy?

E-kniha jde číst na čtečce, tabletu, počítači, PC, notebooku i telefonu. Najednou kupujete všechny dostupné formáty.

Platba je opravdu rychlá

  • Platba platební kartou - v reálném čase
  • Rychlý bankovní převod (přes bankovní tlačítka) - v reálném čase
  • Platba z účtu na účet při odeslání platby do 15:00 - druhý den
  • Platba mobilem (nevyužívejte pokud máte pomalé připojení k internetu) - v reálném čase
  • Platba poštovní poukázkou (využijte pokud nevlastníte bankovní účet) - do tří dnů

Kde bude má e-kniha?

Po zaplacení Vám dáme vědět, eknížka bude v knihovničce, kam se dostanete po přihlášení do svého účtu, v sekci „Mé knihy“.

RECENZE

E-knihu máte již přečtenou? Jak se vám tato e-kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů elektronických knih. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy prostřednictvím formuláře níže.
K napsání komentáře se přihlašte

Souhlasím se zasílání newsletteru eshopu Databook.cz

Santini

© 2011-2019 Elektronické knihy - internetové knihkupectví Databook
Obchodní podmínky | Na Databook.cz vše vč. 21% DPH
Webdesign: Lukáš Vik | Doporučujeme: Nakladavatelství E-knihy hned | Wikipedie
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Souhlasím
E-knihy ve všech dostupných formátech

Potřebujete poradit? Poradíme vám přes Kontakní formulář