E-knihy pro dospělé

Titul MANTRY - Krása citu je součástí souboru na téma - učení s láskou. Mantry v titulu vyjadřují harmonii a souznění slov o různé délce textu. Podstata krásy mantry je ve vnímání prožitku citu v mysli. Harmonie mantry postupně zraje v mysli a probíhá neustále při každém opakovaném čtení. Při čtení mantry se nechte unášet pouze svým citem.

Jste motorkář nebo motorkářka a rádi si o tom povídáte, když se sejdete u skleničky? Tak právě takovéto povídání najdete v této knize. Jsou zde zajímavé tipy na výlet; jak to chodí v motoškole; jak to vypadá při nehodě, když vám jde opravdu o život; zákulisí MotoGP a navrch několik povídek o motorkách.

Partnerský rozchod již potkal nebo může potkat nejednoho z nás, patří k životu. Avšak vždy není snadné zbavit se bolesti, kterou způsobí. Smutek, osamělost, ztráta důvěry, obava z navázání nového vztahu, to všechno jsou stavy, jimiž si opuštění partneři často musejí projít. Příběh dnešní ženy vypráví o tom, jak se s touto citově náročnou situací vyrovnává Irma, žena ve středním věku, matka dvou dětí.

„Schody do absolutna, známý a věčný příběh o setkání, lásce, vášni a dalších prožitcích.“ Tuto větu napsal na program scénického čtení povídky, která byla skryta v mém autorském šuplíku dlouhých dvacet pět let, můj přítel z divadla Bez zákulisí v Sokolově ing. František Faust. Příběh, který v různých obměnách provází svět lidí od nepaměti, popisuje lásku v jejích romantických podobách. On je dvacetiletý kluk z maloměsta na západě Čech a ona jeho tajemná pražská Múza. Setkávají se spolu na různých místech, která se v těch láskyplných setkáních proměňují z obyčejných míst na místa plná kouzel a tajemství. Všednost jejich příběhu o setkání, vzplanutí, vášni, tajemství a rozchodu je vyvážena způsobem podání děje formou básnických metafor, které mají čtenáři připomenout neobyčejnou krásu českého jazyka.

Syndrom mizející plíce (1990), ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.

Ono se letělo (1994). Kniha je autorovou životní bilancí, knihou vzpomínek na dětství a mládí. Podobně jako v Ne patrně ne (1989) se i zde jedná o mozaiku krátkých próz a básní, tematicky sjednocených městem Plzeň, rodištěm Miroslava Holuba.

Narození Sisyfovo (1998) přináší – kromě jiného – básně Zmrtvýchvstání a Cokoli o Bohu, v nichž je připuštěna existence Boha. Poezie osciluje mezi člověkem s vědomím historické tradice a kontinuity a bytostí fascinovanou přítomným časem, „moderní“ racionalitou.

Napínavý příběh cesty tří lidí za svobodou. Je zasazen do dění kolem událostí v revolučním Maďarsku roku 1956. Dobrodružství, které se brzy mění v zápas o holý život, prověří jejich charaktery i charaktery dalších osob, které do jejich příběhu vstoupí. Kdo z těch, na jejichž pomoc a přátelství se spolehnou, se ukáže jako udavač? Hlavním hrdinou je Ján Sokol, mladý muž, který má nevítaný talent dostávat se do sporu s okupační mocí.

Naopak (1982), jubilejní desátá autorova sbírka začíná „stručnými úvahami“, pokračuje velkým tématem Minotaura a končí oddílem filozofických básní „o původu věcí“.

Interferon čili O divadle (1986); ve sbírce obsahující i oddíl scénických básní autor s patrným vlivem Vladimíra Holana, T. S. Eliota a Samuela Becketta dochází k dalšímu popření někdejší významové transparentnosti verše nebývalým zvrstvením výrazu a mnohoznačností. Proti dřívějšímu Holubovu pojetí světa jako řádu hodnot se zde prosazuje theatrum mundi zasahované chorobnými procesy, zlem, zmatečností i absurditou. Typicky holubovské ovšem zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality.

Ne patrně Ne (1989), aforistické texty, někdy řazené mezi Holubovy prozaické tituly, vyšly v Klubu přátel poezie jako „malá knížka nadávek, zákazů, odkazů apod.“, jako snaha „udělat knížku, která šetří oči a je o něčem jiném“. Je tedy souhrnem kratších próz, satirických básniček i sesbíraných nápisů z různých exotických míst světa.

Tak zvané srdce (1964): poslední, v pořadí sedmá, z básnických sbírek, jež přinesly témata z lékařského či vědeckého prostředí, napsaná střízlivou formou, nesentimentálně a se značným intelektuálním espritem.

Ačkoli (1969), osmá sbírka Miroslava Holuba je pokládána za vrchol jeho tvorby. Kromě klasické formy básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi miniesej. Dosud poměrně optimistický tvůrce tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, často s krajní ironií, zvláště v částech reagujících drastickými, až boschovsky temnými metaforami na realitu po srpnu 1968.

Příběhy malého chlapce, který prošel nejednou těžkou životní zkouškou, která mu ubírala radosti z jeho dětství. Tato knížka se snaží alespoň náznakem říci něco o době 30tých a válečných let, ve které hrdina příběhu žil. Avšak na druhé straně měl Toník tolik síly, aby vše překonal a přestože zůstával sám, nacházel si své radosti mezi kamarády, na které nikdy nezapomněl a se kterými kompenzoval negativa, která jej provázela od narození, až do puberty.

Beton (1970), poslední Holubova sbírka před nuceným odmlčením, které trvalo až do roku 1981. Obrazy děsu z odlidštění světa se vyznačují také básně ze Spojených států amerických právě v této sbírce, která svědčí i o postupné univerzalizaci Holubova tvůrčího vědomí. Ztemňující se horizont jeho poezie se projevuje významovou zašifrovaností a drásavostí pohledu na konfliktnost i paradoxnost situace.

Klasické dílo americké literatury je sice vyprávěním o dětech, ale teprve dospělí ocení autorovu charakteristiku chlapeckých hrdinů. K romantiku Sawyerovi, vychovávanému laskavou, ale bigotní tetou, a vykutálenému Finnovi se druží uprchlý otrok Jim. Jejich očima sledujeme pro chlapce tak přitažlivou řeku i venkovskou společnost počestných usedlíků a nebezpečných vyvrhelů.

Kdo by neznal tajemné, strašidelné balady z legendární sbírky Kytice! Co však víme o životě jejich autora Karla Jaromíra Erbena? Málokdo tuší, že pod maskou seriózního, tichého muže se skrýval vášnivý romantik, jenž si do deníků zapisoval děsivé sny, žil ve stínu smrti, vedl hovory s duchem mrtvého bratra-dvojčete, trpěl problematickými vztahy k ženám a skrýval hrůzné tajemství Záhořova lože.

Skecy jsou obrázkovou knihou vzniklou díky humoru básníka a textaře Petra Soukupa. Po sbírce básní 2/3 chlapa začal vymýšlet pouze jednoslovné výrazy či krátká slovní spojení, a k nim dotvářel jednoduché kresby. Výsledek předal ilustrátorovi Aleši Čumovi, se kterým již spolupracoval právě na knize 2/3 chlapa. Ten obrázky překreslil a dal jim jednotný vzhled. Kniha opět sází na jednoduchost a název Skecy je velmi výstižný.

Třináct autobiografických povídek z pera autora léta žijícího v Kanadě zachycuje různé momenty jeho života v české realitě od konce druhé světové války do prvé poloviny 80. let minulého století. Příběhy jsou výpovědi o událostech všedního života, o tom, jak hrubý tlak společenské nesvobody drtivě zasahoval do nejrůznějších sfér života obyčejného člověka, a tím také do úsilí jednotlivce přežít mizérii totality, pokud možno, morálně nepoškozen.

Třetí kniha Josefa Kubíka Šlehy a úsměvy v demokracii je výrazným ukročením mimo to, čím se autor žijící léta v Austrálii zapsal v České republice mezi čtenářské vrstvy. Nepojednává o sexualitě člověka, jako předchozí tituly Sexualita bez tabu a V žáru erotiky, ale je jakýmsi svéráznou názorovou platformou, v níž se Kubík vyrovnává ponejvíce s politickými tématy okolo nás.

Maryša – realistická tragédie ze slovácké vesnice, o úloze peněz na vesnici a síle předsudků v životě; Maryša, dcera sedláka Lízala, donucena k sňatku s vdovcem, mlynářem Vávrou (věková nerovnost, ale majetek) x citový vztah Maryšin k chudému Franckovi; kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie (5 jednání); slovácké nářečí (charakteristika postav a prostředí). Doporučená školní četba.

Cestopis o výpravě tří českých tuláků a jedné tulačky do sibiřské tajgy – Východních Sajan a jižního Jakutska. O cestě vlakem přes třetinu zeměkoule, lesích, horách, jezerech, rybaření, houbách, brusinkách, domorodcích a pijácích krve vypráví formou deníku mozek celé akce, Tomáš Koranda. Deník doprovází na 120 autorských fotografií.

Vítejte u třetího dílu fantasy ságy z velkolepého světa Jihozemě, ze světa zrozeného z krve a oceli. Na bitevním poli proti sobě stojí upadající království lidí, krvežízniví skřeti a nevypočitatelní elfové a trpaslíci. Všichni společně pak čekají na reakci prvních pánů Jihozemě- draků. Odhalte, kdo pro sebe nakonec získá vavříny vítězství a kdo skončí hluboko v poli poražených.

Felix je žákem osmé třídy jedné pražské základní školy. Se svým svérázným humorem popisuje jeden školní rok. Vypráví o své rodině a škole, o svých učitelích, spolužácích a školníkovi. Ve škole totiž nejsou jenom samé povinnosti, ale dá se zde užít taky spoustu legrace.

Jaký život vedla generace, která nezažila válku, padesátá léta byla sotva v plenkách, v šedesátých pouhými dětmi a „nejlepší léta“ prožila v šedi reálného socialismu? Jak najednou žít ve svobodné společnosti a najít si v ní své místo? Přichází bilancování, hledání příčin úspěchů a porážek a touha uvěřit, že nežila marně. Několik osudů, jejichž reálnost proniká až do mlhavého prostoru surreality, kde vše splývá a pravdu lze těžko nalézt.

První z knih odvážného cestovatele, který projel svět křížem krážem. Někde zkoušel uspět pracovně, jinde prostě přežít. Kniha, která vám dokáže, že se kdokoliv může ze dne na den sebrat a vyrazit do světa. Tato kniha neslouží jako průvodce či album plné fotek. Spíše se jedná o důkaz, že i ten nejhloupější a nejnezodpovědnější člověk může uspět daleko od rodiny a svých nejbližších. Záleží jen na vás, jaké si z této knihy vezmete (nebo raději nevezmete) ponaučení.

Kniha pomáhá čtenáři sladit jeho životní hodnoty a cíle s finančním plánem a pochopit klíčové principy budování prosperity.

Svět začíná za vraty je příběh chlapce z moravské vesnice, narozeného v létech druhé světové války, který hledá své místo v životě. Čtenář doprovází hrdinu Jakuba jeho dětstvím ve čtyřicátých letech, mládím, ale i dospíváním. Je účastníkem mnoha humorných i smutných událostí servírovaných životem tu na stříbrném, tu vzápětí na dřevěném tácu. Heslo "Indiáni neznají pláč" je motivem jeho životní cesty zvládané způsobem jemu vlastním.

Inženýrka ekonomie a matka tříleté dcery vypráví bez obalu svůj vlastní příběh. S nadhledem a vtipnými momenty je možné prožít jeden velmi důležitý rok v životě hlavní hrdinky s ní. Příběh, který poučí, varuje, motivuje i pobaví. Domácí násilí je ožehavé téma, které se týká všech společenských vrstev. Cílem knihy je ukázat, že nikdo by se neměl v podobné situaci stydět, bát se ostudy nebo čehokoliv jiného. Je důležité nečekat, že se stane zázrak a situace se zlepší, ale okamžitě požádat o pomoc.

Zatímco předchozí sbírka poezie Zrcadlení byla reflexí reálného světa, jak už sám název napovídá, současná sbírka povídek Fikce se reality pouze dotýká, někdy více, někdy méně. Ostatní jsou pak fikce, jejichž hranice jsou vymezeny pouze fantazií. Doufám, že i vás čtenáře tyto vazby fikce s realitou alespoň trochu pobaví.