Poezie

Lovevole je sbírkou milostné poezie bez patosu. Seznámí vás s mladou ženou a jejím pohledem na život zhuštěným do říkanek o milování. Protože láska není moc příjemný pocit.

Sbírka melancholických básniček, pojednávající o nezdařené lásce, bolesti a samoty. Básničky vrhají světlo na téma, jenž se často neprobírá, neboť vyvolává nepříjemné pocity a vzpomínky. Jejich cílem není otevřít staré rány, ale ukázat čtenářům, že se to děje všem a místo trápení by měli být rádi za to, že dostali možnost zažít štěstí i lásku a ze současné bolesti si nedělat těžkou hlavu a utápět se v depresích.

Pozoruhodný debut, jenž poprvé vyšel v tištěné formě v ro­ce 2003, představuje básnickou tvorbu z okruhu tzv. civilizační tematiky

Tichý diagram bytí… Tento verš, obsažený v jedné z básní, jako by charakterizoval celou básnickou sbírku. Náznaky pocitů, míst, postav a dějů se zde střídají v obrazových skicách. Co se však nemění, je autorova láska k životu a pragmatičnost přijímání nezměnitelného.

Klasická parafráze pohádky cizího původu o králi Midasovi s oslíma ušima, obsahující narážky na dobovou situaci, tupost, omezenost, zlobu panovníka. Báseň si nese formu parodie historií o hodných panovnících a jejich často nelítostných činech. Vystupují tu postavy: král, holič Kukulín a čeští muzikanti, představující pasivitu poddaných.

„Zrcadlení, poněkud deformované věkem a povoláním autora“ Již ze samotného názvu vyplývá, že se jedná o odraz skutečností, viděných očima člověka již ne příliš mladého, jehož hlavní povolání má sice charakter tvůrčí, není to však tvorba literární, ale architektonická.

Proč je v názvu slovo anotace? Protože se nejedná o ilustrovanou sbírku básniček, ale právě naopak, jde o veršované komentáře k již dříve vytvořeným kresbám. Kresbám, vytvořeným počítačovým programem pro navrhování staveb ve 3D, který autor, jako architekt, používal.

Pečlivě komponovaná sbírka básní spisovatele, hudebníka a moderátora Jana Buriana představuje svébytný, vyzrálý a v básnické tradici zakotvený hlas současné české poezie.

Variace na texty starých bluesmanů: Blind Lemon Jefferson, Charley Patton, Blind Willie McTell, Robert Johnson.

I v lehkém smutku se člověk může pousmát. Je to sebeobrana před těžší chmurou, chvíle, ve které se může dostavit lepší nadhled nad věcí, nebo prostě jenom „time“ aby člověk jenom nabral dech. Není nutné se smát za každou cenu, ale občasné dávky neškodí. Takhle je to, jak autor doufá, nadávkováno i v téhle sbírce.

Česká klasika. Sbírka ohlasové poezie – tvorby v duchu lidové slovesnosti. Obsahuje básně milostné, satirické, žertovné, převažuje v ní lyrika nad epikou. Doporučená školní četba.

Česká poezie Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu – do dlouhé řady jeho okouzlených dobyvatelů se nedávno zařadil –, ale především (a to už navýsost typicky) do krajin duše, srdce… i těla. Povrchní oko by možná označilo tuto sbírku za rouhavou, rezignovanou či hořkou.

Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší – jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled.

Nové vydání Mandelu sonetů je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe.

Na první pohled by se spojení „spoluobjevitel Největšího Čecha“ a „stará japonská básnická forma“ mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán).

Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu? Snad bude vhodnější příměr, který k sobě přiřadí květy na stromech a básně: mnohý „moderní“ člověk by řekl, že obé je zbytečné. Proč nepřeskočit květy a nejít přímo k plodům?

„Josef Pepson Snětivý je ve svém častém osamění šťastný a plodný, je radost ho číst, je radost sdílet s ním každou jeho náladu, každé poznání, každé pobavení. Čtyři dvanáctičlenná Blues a v nich čtyři sonety, semtam nějaký limerik, pár haiku, anekdotka či epigram vedle vážného zahloubání, vše se schopností sebeironie a se smyslem pro jazykovou hravost a přesné myšlení.

Vlastně již třetí vydání sbírky Mandel sonetůje malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, textař, zpěvák a všestranný literát zde zvolil básnickou formu, která je mu dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného.

Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán.

Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu. A protože jednotlivé okrsky o patnácti záhoncích a čtrnácti řádcích – zůstaneme-li metaforicky ve světě flory – dostaly bez výjimky své majitele a hlásí se o ně další, připravili jsme pro vás znovu celou zahradu.

Kniha věnovaná všem ženám, které si chtějí dát do pořádku svůj život. Je o uvědomění svého ženství. Osloví všechny ženy, které se chtějí nad svým životem zamyslet a změnit svůj život k lepšímu. Název knihy "Kouzlo" není jen slovo, text vás při jejím čtení doslova nabije pozitivní energií, a pro vás, jako mávnutím kouzelného proutku, nebude nic, co byste nezvládla.

Nevěra je jako ledový střep. Prořízne kůži až do krve. Rána sroste. Zacelí se. Ale jizva zůstane. Na srdci ji nosí Jáchym Wollner – neobyčejně obyčejný chlap z malého moravského města. Právě on vypráví o cestě, která z něj udělala nejen nevěrného manžela, ale také vraha. Jenže ten nejhorší trest na něj teprve čeká. Zdánlivě banální nevěra totiž nezůstala zapomenuta a bez následků, naopak ho zavedla na scestí. Jak to tehdy vlastně bylo?

Ojedinělý a rozsáhlý výbor jedinečných a ve svých zemích velmi ceněných autorů vychází u nás v této podobě vůbec poprvé.

První vydání legendární básnické sbírky z druhé poloviny 20. století, která - jak autor skromně poznamenává - vznikala převážně z přetlaku testosteronu. Sbírka složená z eroticky úderných dvou- až čtyřverší žila svým životem na koncertech dvojice Burian a Dědeček, kdy z ní autor občas recitoval. Jde o knihu s „hvězdičkou" a verše v ní obsažené nejsou vhodné pro děti a mládež minimálně do patnácti let!

Kniha „Praha na vlnách věků“ je poetickým rozjímáním nad současností i minulostí Prahy. Neobvyklý pohled básnířky a známé malířky, obohacený o její vzpomínky a prožitky.

Většina zmínek o Vojtěchu Bělohrobském, rodáku z Černovic u Tábora, pochází ze třicátých let devatenáctého století. Jeho tvorba plnila stránky nesčetných časopisů. Zažil slávu, když za svou deklamaci „Žena a basa“ byl poctěn několikadukátovou cenou Vilímkova Besedníka.

Třetí sbírka básníka jménem DPH. Syrová poezie o zkoumání dna a hledání vrcholu.

Druhá sbírka básníka jménem DPH. Syrová poezie o zkoumání dna a hledání vrcholu.

Něžná víla, je samostatná báseň a nabízí čtenáři nový směr vnímání citu. Najdete v ní souvislosti života a jeho principy, které můžou přinést jiný náhled na doposud zajeté koleje myšlení. Dokáže vás obohatit a povznést.

Titul MANTRY - Cítění citu je součástí souboru na téma - učení s láskou. Mantry v titulu vyjadřují harmonii a souznění slov o různé délce textu. Podstata krásy mantry je ve vnímání prožitku citu v mysli. Harmonie mantry postupně zraje v mysli a probíhá neustále při každém opakovaném čtení. Při čtení mantry se nechte unášet pouze svým citem.