BAZAR
Prodáme stavební pozemek Kratonohy - Michnovka - do 20min v Pardubcích či Hradci Králové Prodám parcelu kratonohy pravy michnovka pardubuce hradec kralove Prodej stavební parcely 1066 m2 Kratonohy – Michnovka, blízko Pardubic, Přelouče, Lázní Bohdaneč a Hradce Králové s dobrým napojením na dálnici D11.
Jste na: databook.cz » E-knihy pro dospělé » Romány, povídky, novely » Elektronická kniha Anděl a ďábel

Anděl a ďábel

Newsletter

E-kniha od: Děčínská Rozálie

Nakladatel: Santini
Zabezpečení: e-kniha bez Adobe DRM
Rok vydání: 2014

Anotace: Anděl a ďábel

Hradní pán se rozhodl, že je načase provdat dceru, která právě prožila nejhorší zkušenost svého života. Najde jí muže, jenž je ochoten na ni netlačit v manželských věcech. Ženich se na svatbě nechá zastoupit a Lucie tím uražená nepochybuje proč.
E-kniha dostupná ve formátu: ePub | mobi/Kindle

Koupit e-knihu
69 Kč / 3.3€
Dop. cena 79 Kč
Ušetříte: 10Kč -13%
  • Čtenáře e-knih zajímá také toto zboží:

Anděl a ďábel - elektronická kniha

Hradní pán se rozhodl, že je načase provdat dceru, která právě prožila nejhorší zkušenost svého života. Najde jí muže, jenž je ochoten na ni netlačit v manželských věcech. Ženich se na svatbě nechá zastoupit a Lucie tím uražená nepochybuje proč.

Ukázka:

Bořita z Bíliny hledal Lucii po celém hradě už dobré dvě hodiny. Musela být někde tady, neboť ji nikdo neviděl vyjít ani na nádvoří – to si zjistil hned, jakmile začal dceru pohřešovat. Jeho zlost pomalu rostla. To děvče má obzvláštní nadání budit v něm hněv. Pokud si pamatoval, bylo tomu tak vždy: kdykoli s ní potřeboval mluvit, nebyla k nalezení. Ovšem je pravdou – a to si musel hradní pán přiznat – že s ní většinou mluvil pouze tehdy, když jí dělal kázání. A tentokrát se, děvče, může spolehnout, že vyslechne nejdelší kázání v životě, ani kněz tak dlouhou řeč dozajista ve svých kázáních nemá. Snad po sté sestupoval do sklepení, kam dceru před drahnou chvílí poslal pro víno. Nikdy nepochopil, jak je možné, že ze všech lidí, co jich na hradě bylo, Lucie jediná věděla, víno ze kterého sudu mu nejvíce chutná.

„Lucie! Kde jsi?!“ zavolal co možná nejklidněji, zastaviv se na nejspodnějším schodě. Věděl, že pozná-li dívka, jaký s ním lomcuje vztek, neukáže se třeba i tři dny. Byla ustrašená víc, než by se slušelo. Stačilo málo, aby omdlela strachem. Ale taková vždycky nebyla. Pan Bořita nedokázal určit dobu, kdy se z veselého  a zvědavého děvčátka stalo ze všeho hned vyděšené a nedůvěřivé stvoření, které za každým rohem vidí bubáka.

Vykročil k sudům s vínem, odkud se domníval, že zaslechl tichý vzlykot. Jeho sluch ho nezklamal, objevil dceru zalezlou za sudy. Seděla na zemi v potrhaných šatech a objímala si oběma  rukama kolena, o něž si opírala čelo. Džbán, se kterým sem šla, ležel na druhém konci dlouhé řady sudů rozbitý v rubínové kaluži.

„To se nemůžeš ozvat, když tě volám? Cos tu vůbec tak dlouho dělala? A proč zase pláčeš?“ ptal se s nádechem netrpělivosti v hlase. Nesnášel uplakané ženské.

Lucie zvedla hlavu a upřela na něho od pláče oteklé a zarudlé oči. Pan Bořita se nad tím, co se jeho očím naskytlo za pohled, zhrozil. Nikdy ji sice neměl příliš rád, nikdy k ní opravdu nepřilnul, nedokázal překonat zklamání z toho, že nemá syna, ale přece jen byla jeho dcerou, plod jeho lásky, a teď vyhlížela, jako by prošla peklem. Pod levým okem měla obrovskou modřinu, na obou tvářích otisky něčích prstů, její krk a hruď byly posety červenohnědými skvrnami, vlasy měla rozcuchané a  slepené čímsi, co mohlo být právě tak dobře vínem jako krví, a šaty byly, jak to vypadalo, roztržené po celé délce.

Přikleknul k ní a vzal ji jemně za ramena. „Co se ti stalo?“ zeptal se stísněně v předtuše nejhoršího.

„On… on mi ublížil,“ vykoktala Lucie plačky. „Ono to tolik bolelo!“ Objala otce kolem krku a rozplakala se naplno. A pan z Bíliny ji poprvé neodstrčil. Kdoví,  proč si právě nyní vzpomněl na své dvě předchozí manželky. Možná to bylo tím, že po té první, která zemřela krátce  poté, co přivedla dítě na svět, na horečku omladnic, Lucie zdědila  krásu těla i ducha, a od té druhé, která jí matku plnohodnotně nahradila a zemřela po sedmi letech při epidemii moru, si osvojila to, co na ní měl nejraději: některá gesta a touhu být užitečná. Lucie se se smrtí své milované macechy dlouho nedokázala vyrovnat. Nejspíš právě to bylo příčinou její proměny. A on teprve přede dvěma lety našel odvahu a chuť ještě jednou se oženit. Lucie tuto jeho manželku nikdy nepřijala. Měla pocit, že ona od ní otce vzdaluje ještě více než tomu bylo dosud. A bála se jí, vyhýbala se jí jako čert kříži.

„Kdo ti ublížil? A co bolelo?“ dotazoval se pan Bořita, odpověď by však raději neslyšel. A když ano, pak tedy jinou než tu, kterou očekával a která mu ježila chlupy po celém těle dříve, než zazněla.

„No on, tamten,“ pohodila dívka hlavou. Ještě se nestalo, že by syna své macechy nazvala jménem. Vždycky to byl on, tamten, který jí ukradl i to málo přívětivosti, kterou jí otec občas projevoval. „Ráno jsem ho slyšela říkat: Tu holčinu chci, je sladká až k nakousnutí. A ona řekla: Když ji nezabiješ, dělej si s ní co chceš. Manžel se o ni beztak nezajímá víc, než je nutné, takže se nic nedoví. Ona sama mu to nepoví, moc dobře ví, že by jí to neuvěřil. A on pak přišel sem za mnou a… a… Tolik to bolelo!“

Hradní pán zaskřípal zuby. Stálo ho mnoho úsilí opanovat touhu nechat dceru zde a jít vlastnoručně zakroutit krky své manželky a jejího syna za to, čeho se dopustili spoléhajíc na jeho nevalný zájem o Lucii. Jenomže to musí počkat. Lucie ho potřebuje snad nejvíc za celý svůj krátký život, musí vědět, že ve chvíli největšího utrpení není sama a může u něho hledat útěchu a pomoc. Přitiskl ji k sobě a hladil po vlasech. Srdce se mu stahovalo útrpností. Nikdy se nezabýval tím, jak ženy prožívají znásilnění, když táhl s panovníkem do válek, bral po vítězném konci, co se mu zachtělo bez ohledu na protesty postižených. A teď vidí svou krásnou dceru, kterou postihla ta potupa, zlomenou, zbavenou veškerých zbytků sebevědomí a možná nadobro připravenou o způsobilost k žití s mužem bez další úhony na duši. Kladl si to za vinu, vždyť kdyby si Lucie více hleděl, nemuselo k tomu dojít, mohl ji před tím ochránit. Snad jí poskytne aspoň malé zadostiučinění trest, který stihne původce její hanby.

„Když nechceš, bolí to vždycky. Až se vdáš, budeš mít svého muže ráda a on ti pomůže, bude to úplně jiné. Uvidíš,“ utěšoval ji a doufal, že je to pravda. Marně se pokoušel vžít se do dceřiny kůže. Zdálo se mu, že ženské utrpení je mužskému cítění tak vzdálené, že jej muži nemohou ani zahlédnout. Jak velice by nyní Lucie potřebovala milující matku!

„Ale mne nikdo chtít nebude. Kdo by se se mnou oženil, když… když… hanbou bych se musela propadnout. Kdybych raději umřela!“

„No tak, Lucie… Já vím, že je to pro tebe hrozná zkušenost, ale nemusíš se proto hned rouhat. Nedělej si obavy, nějak to zařídím. Najdu ti muže, který bude ten pravý pro tebe. A teď se pojď převléknout.“ Přehodil přes ni svůj kabátec, objal ji kolem ramen a odváděl ze sklepení.

2. kapitola

Julka spletla Luciiny zlaté vlasy do dvou copů a omotala jí je kolem hlavy. Pak ji oblékla do šatů a vlasy zakryla plachetkou. Lucie ji poslala, aby dohlédla na nakládání svých nesčetných zavazadel a hledíc nepřítomně do zdi, dumala o své budoucnosti. Neviděla ji právě v růžových barvách, ovšem tak docela černě taky ne. Dá-li se věřit mužskému slovu, bude se nejspíš po zbytek života nudit, protože toho, co je podle služebných v manželství to nejdůležitější a přečasto i nejpříjemnější, ona není schopna a ani nikdy nebude. Její zkušenost hovoří zcela opačně. Ale nakonec, záleží na tom? Lucie by byla nejraději, kdyby celá ta záležitost skončila tím, že řekla své ano a manžela by nikdy vidět nemusela. Nebyla na něho zvědavá. Muž, který nepřijel ani na vlastní svatbu, ji nezajímal. Pravda, omluvil se, že se nemůže dostavit a uvedl i důvěryhodnou výmluvu, ale ona dobře věděla, že ji nechce co možná nejdéle poznat. Nikdo jí nemusel říkat proč. Vlastně se tomu nedivila. Ona by, být na jeho místě, určitě nejednala jinak, ona by se s takovou odmítla vůbec oženit. Měla by být Vojtěchovi z Hořovic vděčná, že se rozhodl jejímu otci vyhovět a pojmout ji za manželku, ač o všem věděl. Ona však nic takového necítila. Cítila jen prázdnotu a chlad.

Nečekala, že její manželství bude šťastné, doufala však, že bude klidné a bez nečekaných zvratů. A snad někdy přece jen bude i schopná mít děti. A manžel? Ten může být třeba do zlata zasazený, jí bude lhostejný. Až trochu vybledne vzpomínka na to ponížení, které zažila, odtrpí si svoje, aby splnila svou povinnost vůči němu a dala mu nějaké to potomstvo, ale nic víc. Slyšela o něm dost, aby si mohla lehce spočítat, že pro něho bude jen nutným zlem, jež si sám a dobrovolně přivolal, avšak za nějž dostal bohatě zaplaceno. Vždyť za to, co přinášela do manželství, by se nemusela stydět ani princezna z královské krve. Majetek pana z Hořovic se tím téměř zdvojnásobí.

„Má paní, čeká se jen na vás,“ vyrušila ji Julka z úvah.

Lucie vzdychla, zvedla se a šla. Nebylo jednoduché tak najednou opustit otcovský dům, všechny dosavadní jistoty a nevědět ani kvůli komu.

Teprve nyní si uvědomila, jak to tu má ráda, i navzdory tomu, že na toto místo neměla za uplynulých osm let žádné krásné vzpomínky. Ode dne, kdy zemřela její druhá matka, se tu cítila opuštěná a nadbytečná – spíše jako trpěný host nežli dědička. A co přišla další macecha, mívala pocit, že se neměla vůbec narodit. Za ty poslední dva roky si vytrpěla dost a smrt, k níž byli ona i její syn odsouzeni za její znásilnění, jí příliš velký pocit satisfakce nepřinesl; dva roky strachu jí nikdo nevrátí.

Na nádvoří se rozloučila s otcem a nechala se od Michala z Kamenice, který na svatbě zastupoval ženicha a měl ji doprovodit k manželovi, vysadit do sedla. Zanedlouho vyrazili. Lucie opouštěla místo svého dětství s pocitem odsouzence na smrt.

Za necelé tři dny, po které byla na cestě ke svému novému domovu, nepromluvila Lucie ani slovo. Neměla nijakou chuť se s kýmkoli bavit. A kdyby to bylo možné, tak by ani nikoho nechtěla nevidět. V břiše jí seděl takový příšerný pocit, že by nejraději křičela, aby ho dostala ven. Není to tak dávno, co si představovala, že bude mít hodného a možná i milujícího manžela, ale s tím teď rozhodně nemohla počítat. V tom lepším případě budou žít vedle sebe, navzájem si lhostejní a cizí, a zatímco on se bude těšit s milenkami, ona bude usychat. Vojtěch z Hořovic slíbil a, dle jejího přání, se písemně zavázal, že po ní nebude žádat plnění manželských povinností, dokud se pro to sama nerozhodne. Zpočátku z toho měla radost, nyní si však uvědomila, že se tímto svým požadavkem odsoudila k opětovné samotě, protože nebudou mít příležitost navzájem se trochu blíže poznat, a ona nebude mít kdy si na manžela zvyknout, neboť se nepochybně budou setkávat jen v jídelně a to ještě kdoví jestli.

A jak vůbec vypadá? Je mladý nebo starý? Je hezký nebo ošklivý? Je černý nebo plavý? Bude se jí aspoň trochu líbit?

Skoro se zhrozila, když jí došlo k vědomí, že myslí na něho. Přece na něj není ani trošinku zvědavá! To ovšem platilo předevčírem před odjezdem. Dnes zvědavá byla. A jak! Představovala si ho jako muže, jemuž chlípnost zírá z očí, a který jí každým slovem, každým gestem bude dávat najevo, že si o ní nic dobrého nemyslí a že jí opovrhuje, který nevynechá jedinou příležitost, aby jí ublížil a ponížil. Myslela na něho tolik a s takovou hrůzou, že se jí dělalo mdlo.

„Pohleďte, paní,“ přerušil ticho mezi nimi pan Michal, „tam přijíždí váš choť.“

Lucie se podívala k hořovickému hradu, z jehož bran vyjel muž. Hrdlo se jí sevřelo, srdce divoce rozbušilo a hnalo krev do hlavy. Lucie měla obavy, že se v sedle neudrží a skácí se k zemi. Když se vzdálenost zkrátila natolik, že dokázala rozpoznat mužovu tvář, zarazila Lucie koně a zděšeně se pokřižovala. Tak nějak vypadal v jejích představách ďábel: černovlasý, s černýma uhrančivýma očima pod hustým obočím a krásný – démonicky krásný. Věděla, že druhého takového muže už v životě nepotká. Měla z něho strach a přece ji k němu cosi neodolatelně přitahovalo a probouzelo nepochopitelnou víru, že s ním může mít ráj na zemi. Připadala si jako myš před hadem – ani ona neunikne.

„Vítám tě doma,“ řekl Vojtěch posměšně, lehce se v sedle ukloně, „a mohu tě ujistit, že co jsem slíbil, dodržím do posledního puntíku.“

„To ti ráda věřím, pane,“ odvětila tiše a s hořkostí. Bude zase sama a toto vědomí ji bolelo. Jen s námahou zadržovala slzy. Nechtěla, aby někdo viděl, jak je jí všechno líto. A zvláště, jak velice ji ranilo, že ji manžel pouze pro formu přivítal a víc se o ni nestaral. To si mohl klidně ušetřit cestu. Byla přesvědčena, že takového člověka nemůže nikdy milovat, nikdy v ní nevzbudí ani náznak touhy. Když se na ni nebude dívat. A to si musela přiznat, že stačil jediný pohled jeho vůbec ne chlípných očí a naskočila jí husí kůže, jak jí mráz přeběhl po zádech – a nebyl to nepříjemný pocit. Jenomže od pocitu k touze je daleko a touha s láskou nemusí mít nic společného.

Jela za těmi dvěma rozmlouvajícími muži a uvažovala o tom, zda by nebylo pro ni lepší, kdyby byla bývala v okamžiku, kdy jí otec slíbil najít ženicha, vyslovila přání, že chce vstoupit do kláštera. Přála si, aby k té chvíli mohla vrátit čas. Nyní mohla být novicka a ušetřila by se nynějšího pocitu ponížení. Skousla si ret až do krve v zatím úspěšném boji se slzami. Ani nepostřehla, kdy se k ní Vojtěch připojil. Nevnímala, že již vjeli na nádvoří, že byla sesazena z koně, že byla představena obyvatelům hradu, nevnímala, že ji manžel provedl celým hradem a všechno jí ukázal. Jako by události procházely kolem ní, aniž se jí dotýkaly, jako by se to všechno dělo někomu jinému. Z té strnulosti se probrala, teprve až osaměla ve své zdejší ložnici.

„Má paní, vy se tváříte, jako by vás přivedli do mučírny a ne do manželova domu,“ neodpustila si Julka poznámku.

„Taky si tak připadám,“ odsekla Lucie skoro hystericky. „Když si představím, že vedle něho musím strávit zbytek svého života… Myslím, že bych raději byla v té mučírně. Tam bych jistě získala příjemnější zážitky.“

„Ale no tak, co je to za řeči? Takový pěkný mužský, jako je váš manžel, se hned tak nepotká. Takového vám musí každá závidět.“

„Pěkný? Vypadá jako ďábel. Brr!! Co mi to tatínek udělal? Právě jeho!“ A Lucie se konečně rozplakala.

Julka okamžik zaraženě hleděla na svou paní. Bylo to poprvé, co ji viděla plakat, a že spolu s ní byla od ranného dětství. Znala svou paní dobře, ale že ji setkání s manželem tak sebere, to nečekala. Soucitně ji pohladila po hlavě.

„Neplačte, má paní, snad nebude tak zle, jak vy si myslíte,“ těšila ji.

„Já vím, že bude. A možná bude ještě hůř. On mnou pohrdá a já jsem měla vstoupit do kláštera, udělala bych lépe.“

To Julku dopálilo. Takové nesmysly! „Tak dost! Nikdo vámi nepohrdá.To je jenom váš výmysl. Vy se teď hezky vykoupete, převléknete, upravíte a půjdete do jídelny,“ řekla velitelsky, zrudlá rozhořčením nad paniným nerozumem. Paní Lucie se nejspíš ze strachu z Vojtěcha z Hořovic pomátla na rozumu.

„Nepůjdu. Je mi zima a není mi dobře,“ bránila se Lucie trucovitě, ač jí muselo být jasné, že Julka má pravdu a ona do jídelny beztak bude muset.

„Už jsem řekla! Čekají tam na vás.“

Mezitím byla připravena lázeň, takže Julka svou velitelku svlékla, dostrkala do kádě, důkladně vydrbala, pak osušila a oblékla do čistých šatů. Přitom si říkala, jestli je Vojtěch z Hořovic pro paní Lucii skutečně ten pravý, protože ona byla až k uzoufání nesamostatná a jaksi  - nedodělaná. Potřebovala muže, který by projevil dostatek trpělivosti a dotvořil, co nebylo uděláno doma. Ale bude toho schopen on, zvyklý jednat se ženami, jež vědí, alespoň v určitých věcech, co chtějí a ani netrpí velkými zábranami? A taková její paní ani při troše dobré vůle nemohla být. Ona pouze věděla, co nechce.

Prý měla jít raději do kláštera... K smíchu! Paní Lucie zcela jistě nebyla z těch, které by byly dobrými nevěstami Kristovými, když už poznaly muže – ať v dobrém nebo ve zlém. Dříve či později by začala přemýšlet, jaké to je milovat se dobrovolně a utekla by odtamtud kvůli prvnímu muži, který by jí zkřížil cestu, a kdo ví, jaký by to vzalo konec.

„Na co, prosím tě, myslíš!“ vyjela na ni Lucie nečekaně. „Podívej, jak mi ty šaty zapínáš!“

„Odpusťte, má paní, zamyslela jsem se,“ omlouvala se dívka rychle a v mžiku chybu napravila

E-kniha v kategorii:

Romantika, erotické romány >
Romány, povídky, novely >

ISBN knihy:

není

Velikost e-knihy:

EPUB: 270 kB
MOBI: 392 kB

Děčínská Rozálie


Zabezpečení: ekniha bez tvrdého DRM - bez Adobe DRM. U všech knih v PDF je zakázaný tisk.

Toto je elektronická kniha nebo-li ebook. E-kniha je publikace, která je vydána, respektive zveřejněna nikoliv tiskem, ale pomocí elektronických zařízení v podobě souboru. Jejich produkce, šíření a uchovávání je realizováno přes počítače a mobilní zařízení jako jsou čtečky elektronických knih, tablety, ale i telefony.

Existují dva základní typy formátů e-knihy. Prvním je MOBI, který vyvinula společnost Amazon pro čtečku Kindle. Dále je to formát EPUB, což je standard podporovaný řadou výrobců (kromě Amazonu). Třetí formát PDF lze zobrazit na všech zařízeních včetně čteček. PDF však není ebook v pravém smyslu slova. PDF se hodí hlavně pro tablet, počítač nebo notebook.

Na čem lze číst elektronické knihy?

E-kniha jde číst na čtečce, tabletu, počítači, PC, notebooku i telefonu. Najednou kupujete všechny dostupné formáty.

Platba je opravdu rychlá

  • Platba platební kartou - v reálném čase
  • Rychlý bankovní převod (přes bankovní tlačítka) - v reálném čase
  • Platba z účtu na účet při odeslání platby do 15:00 - druhý den
  • Platba mobilem (nevyužívejte pokud máte pomalé připojení k internetu) - v reálném čase
  • Platba poštovní poukázkou (využijte pokud nevlastníte bankovní účet) - do tří dnů

Kde bude má e-kniha?

Po zaplacení Vám dáme vědět, eknížka bude v knihovničce, kam se dostanete po přihlášení do svého účtu, v sekci „Mé knihy“.

RECENZE

E-knihu máte již přečtenou? Jak se vám tato e-kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů elektronických knih. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy prostřednictvím formuláře níže.
K napsání komentáře se přihlašte

Souhlasím se zasílání newsletteru eshopu Databook.cz

Santini

© 2011-2019 Elektronické knihy - internetové knihkupectví Databook
Obchodní podmínky | Na Databook.cz vše vč. 21% DPH
Webdesign: Lukáš Vik | Doporučujeme: Nakladavatelství E-knihy hned | Wikipedie
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací Souhlasím
E-knihy ve všech dostupných formátech

Potřebujete poradit? Poradíme vám přes Kontakní formulář