Jste na: databook.cz » Tulu Ermias - elektronické knihy

Tulu Ermias - elektronické knihy

Jmenuji se Ermias Tulu a pocházím z Etiopie. Narodil jsem se v únoru roku 1967 v hlavním městě Addis Abeba. „Hlavní město“ zní hezky, ale ghetta obklopující relativně menší část města - moderní centrum, nejsou o nic lepší než chudé vesnice v jiných částech země. Jedno z takových míst velkého města Addis Abeby je „Cherkos“(čti čerkos). Tato rozlehlá čtvrť vzbuzovala velký„respekt“ mezi ghetty, o bohatších částech města ani nemluvě, protože měla pověst drsnosti a chudoby, s čímž se pojilo násilí. Drsný byl život jako takový a drsní byli i lidé samotní. Již jako malý kluk jsem si byl vědom toho, že „bohatší“ opovrhují chudými a utlačují je. A silnější pak dělají to samé se slabšími. Zajímavé pro mě bylo, že dokonce policie, vojáci, milice, úředníci a podobně uniformovaní také do chudých kopou, přestože pocházejí sami hlavně z jejich středu. Poněvadž jsem nebyl ani silný ani bohatý, nezbývalo mi, než tento fenomén jenom pozorovat. Co jsem pozoroval se mně vůbec nelíbilo, a tak jsem už od útlého dětství podvědomě uvažoval o útěku. Měl jsem pocit, že všude bude lépe než zde. Mí rodiče, sami nevzdělaní, nás naštěstí neustále upozorňovali, že cesta ven vede skrze pilné učení se ve škole. Sice jsem se stejně moc neučil, ani to nešlo, když nás osm dětí s rodiči žilo v chatrči o dvou malých místnůstkách, ale byl jsem nějakým zázrakem, už od první třídy až po dokončení základní a střední školy, mezi nejlepšími ve třídě a někdy v celé škole. No a pak se mně tedy po maturitě podařilo utéct! A to pomocí státního stipendia ke studiu ve spřátelených komunistických zemích.

Když jsem dorazil do tehdejšího Československa, nepřekvapilo mě, že nás Afričany hodně lidí nevidělo jako sobě rovné, jemně řečeno, ačkoli jsme je často vědomostmi i převyšovali. My byli vysokoškoláci a oni vyletěli ze střední nebo byli vyučení řezníci či údržbáři... atd. Věděl jsem, že jsou z té bohatší strany světa a tím mají „nárok“ cítit se lepší. Ale také jsem věděl, že to je pouhý pocit. Protože mě zvyk pozorovat stále neopustil a dokonce jsem se v něm ještě vypracoval, pokračoval jsem dál, až mě to zavedlo do míst, odkud, což jsem si uvědomil moc pozdě, pro mě nebylo návratu. České hospody! A musím bohužel zdůraznit, že za komunismu. Vládla tu úplně jiná atmosféra. Sice nejsem vyloženě fanouškem názoru, že opilý mluví pravdu, ale rozhodně jsem se vožralý mezi vožralými cítil jako doma, tak jak jsem to nikdy předtím nezažil. Nejdříve pivo a později vše co teklo, mě začalo až moc chutnat, tak jsem trávil více času v hospodách než ve studovnách. Stal jsem v tom světě svědkem, že bohatší platí rundu za rundou chudším a silní chrání slabé! Přísahám, že většina mých hospodských kamarádů dokonce přirozeně „zapomněla“, že jsem černý, a viděli mě takového jaký jsem byl, a ne jak jsem vypadal. Najednou jsem měl spoustu kamarádů a ti mě na ulici zdravili a zvali k sobě domů. Poznal jsem, že člověk je v podstatě dobrý, a to byla obrovská úleva. Začal jsem postupně chápat, že člověk má jenom velký strach, zbytečný strach z něčeho neznámého, a aby ho překonal a přesvědčil hlavně sám sebe, že není posera, kopal a utlačoval samozřejmě ty slabší.

No jo, toto filozofické poznání bylo sice velkolepé, ale nakonec jsem byl „odejit“ z Fakulty všeobecného lékařství v Praze již ve druhém ročníku. Pochopitelně. Musím přiznat, že toto selhání bylo zpočátku bolestné. Až mnohem později jsem si uvědomil, se vší úctou k vysoké škole, že mě nemohlo potkat nic lepšího. Nebyl bych zažil, co jsem zažil a čehož v žádném případě nelituji. Díky tomuto „selhání“ jsem zavítal mezi pankáče v Berlíně, bezdomovce ve Stuttgartu, azylanty ze všech možných zemí. Ano i mezi Vietnamce, kteří utekli na západ z Čech, s nimiž jsem bydlel v prostorné cele bývalého vězení v Ludwigsburgu, přenechané azylantům, a s kterými jsem měl hodně zážitků a zábavy... atd. Tento život mě naučil, ještě kromě několika jazyků, vidět věci z různých stránek a vidět to, co opravdu vidím, i když někdo říká něco jiného. Poznal jsem spoustu různých lidí a viděl v nich hodně společného. Mnoho jsem získal a za nic bych neměnil. Z těchto zásob jsem hodně čerpal při psaní své knihy Punk fiction aneb No future. Nakonec pro mě bylo přeci jen návratu. Jako zázrakem jsem se ocitl opět v Čechách, kde jsem se oženil, začal pracovat a stal se státním a „dobrým“ občanem. Ale nějak už se to přemísťování s mým životem propojilo a nezůstal jsem na místě, momentálně žiji se svojí rodinou v Berlíně.

| 1
seřadit dle: ceny | názvu | radit-dolu sestupně
  • Tulu Ermias

eKniha -  Punk fiction aneb No future
e-kniha
BESTSELLER
  

Punk fiction aneb No future

Autor: Tulu Ermias
Příběh autora, původem z Afriky a nyní s českým občanstvím, popisuje, jak silnější bezohledně utlačují a zneužívají slabší, ale zároveň že ti silní nejsou ve skutečnosti zas tak úplně silní a ti slabí vždy neviňátka. Knihu se dá těžko zařadit do určitého žánru. Najdete v ní lásku a tragedii, drama i komedii. Je to Punk fiction, protože tam jde spíše o obsah a jednoduchou komunikaci myšlenky než o formu, přesto plné fantazie a humoru, občas černého. S punkem jakožto hudebním žánrem má kniha společné pouze svou jednoduchost projevu a provokativní společensko-kritický obsah.
Popis: Elektronická kniha, 1093 stran
Zabezpečení: ekniha bez Adobe DRM, E-kniha ke stažení ve formátu: ePub | mobi/Kindle | PDF
e-kniha: 149 Kč / 7.5 €
další stránka
předchozí stránka
1
Pomůžeme Vám publikovat e-knihy
© 2011-2024 Lukáš VikNakladatelství Eknihy hned — Sledování novinek
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací — Souhlasím — Obchodní podmínky
Kontakt | O nás | Jak nakupovat | Jak číst eknihy