Doba zkoušek a naděje (deník Františka Wonky)

Doba zkoušek a naděje (deník Františka Wonky z let 1938 - 1945) – elektronická kniha

Válečný deník katolického děkana Františka Wonky  zachycuje život v západočeském městě Manětíně nedaleko Plzně, na hranicích protektorátu, v letech 1938­ – 1945. Na více než šesti stech stranách se čtenář seznamuje s odrazem historických událostí v Druhé republice a protektorátě  od okupace Sudet přes roztržení republiky až po osvobození západních Čech – zářijová mobilizace 1938, vymezení nových hranic státu, ničení opevnění, změny veřejného života, rekvizice zvonů, nálety na Plzeňsko, příchod americké a sovětské armády, reakce německého obyvatelstva na konec války...

Ukázka z deníku Františka Wonky:

Ve čtvrtek 18. června 1942.

Dnes večer Hitlerovo ultimatum dopršelo a komedie je sehrána: Přes den se konaly projevy různých korporací o věrnosti k rajchu, flákal Moravec & Co,46 Národní souručenství shánělo i po Manětíně podpisy k takovému „projevu“. Já dnes sloužil mši svatou, pokud jsem dovedl sehraně, to „Ita missa est“ mi připadlo jako veliké rozpuštění lidu navždy. Ale zůstal jsem docela klidný. Večer ve 22 hodin rozhlas dlouho brnkal signál z „Vyšehradu“, pak: „poslyšte si důležitou úřední zprávu: Vrahové esesobrgrupenfírera byli německou policií dnes v ranních hodinách dopadeni v jednom pražském kostele, kde byli též ihned zastřeleni. Byli vesměs české národnosti v britských službách, spuštěni z letadel.“ Nic bližšího, než že se v tom – arciť nejmenovaném kostele další dobu...

Jen Bůh o nás ví...

Každé svědectví, které obohacuje pohled na dějiny, dokládá, že bytí člověka má povahu příběhu. Ten, který otevíráme s deníkem děkana Františka Wonky,  přivádí čtenáře do západních Čech, do malého, starého českého města Manětína, ležícího na jazykové hranici v národnostně smíšeném kraji na sever od Plzně. Zde by se mohlo zdát oprávněným tvrzení, že smysl českých dějin  spočívá ve věčném soupeření Čechů a Němců, které vrcholilo v letech 1938 až 1945. Právě tuto dobu popsal František Wonka ve svém deníku jako skutečnou dobu temna. Při ní do krajiny nesvítila ani okna lidských příbytků, pečlivě zatemňovaná v obavě před nálety, ani kostel neosvěcovalo věčné světlo, téměř symbolicky zhasnuté.  Čechy, slovy Františka Wonky, země svatého Václava, království mariánské, posvátné dědictví českého národa pod ochranou Jana Nepomuckého, na podzim roku 1938 vstupovaly do dramatického období svých dějin, které bylo hrozbou pro jejich existenci. Deník, který jejich osudy po dobu šesti let zachycuje, má dvě časové roviny – opakující se přírodní rytmus a liturgický rok, charakterizované stálostí a řádem, a krutý běh času světského, v němž jsou lidé vystaveni těžkým osobním zkouškám. Útok na zažitý rituál, jímž křesťanská víra dává světu řád, Wonka chápe jako projev apokalyptického konfliktu dobra a zla, a proto jsou jeho každodenní zápisky svědectvím osobní garance víry i  obrany tohoto řádu.

Dobu strachu, pochybností a bolesti prožíváme s pisatelem na manětínském děkanství, v úzkém kruhu jeho blízkých a v široké rodině farníků. K nim přibývají i náhodní příchozí, aby společně protrpěli čas, v kterém  pouze zkušenost posvátného dovolovala člověku překročit osobní kritickou situaci. Jako homo religiosus, jehož  den členila modlitba, výuka náboženství, mše, pohřby, křty a svatby, věřil v ochranu boží a zemských ochránců, tak, jak bývalo obvyklé v českých dějinách v době úzkosti a nebezpečí. Při setkání s lidmi prožíval postupné tříbení lidských charakterů v neobvyklých, existenciálně vypjatých situacích. Nálada pisatele se měnila během války, sledované s pečlivostí zpravodaje, a ani kněžská sutana jej neuchránila od nenávisti ke krutému nepříteli. Jeho deníkové zápisy monitorovaly hladinu kolaborace i proměny vztahu k německému obyvatelstvu od tolerance až po nenávist a myšlenky na pomstu. Zpočátku nechápal nacizaci svých německy mluvících oveček, vždyť jako farář nejlépe věděl, že “prach našich předků mísil se s prachem jejich dědů“. Jak postupně krutost války, vedené nešťastným německým národem, rostla, prorokoval, že nastane čas nemilosrdné odplaty, v níž byl ochoten odpustit jen mrtvým.

Deník zahajují události v září 1938 s mobilizací, zrušenou mnichovským diktátem, s rukováním do krytů a přípravami na válku. Jim učinilo konec odtržení sudetského území, které se bolestně dotklo života v Manětíně, jenž zažil  útěk českého a židovského obyvatelstva do Druhé republiky, vymezené  novou hranicí se závorami a celnicemi, které daly životu zcela jiné souvislosti. Wonkův deník zachycuje postupnou nacifikaci života v protektorátě, začátek války, rekvizici zvonů, nálety na Plzeňsko, osvobození, příchod Američanů a Rusů i reakce místních Němců na konec války.

Děj Wonkova deníku se odehrává převážně v Manětíně, s výjimkou výletu do okupované Plzně a pouti do Staré Boleslavi k Paládiu země české. Zachycuje dění  na farnosti, jejíž klidné vody zčeřily příchody vojáků, uprchlíků i zajatců. Exodus  lidí za války, od transportů židovských obyvatel z města přes příchod tzv. národních hostů, německých uprchlíků z Banátu, naplnil stránky deníku hlubokým soucitem i otázkami po smyslu hodnot života.

Ohlas událostí ze vzdálených bojišť doléhal do městečka pod Chlumskou horou nejen jako rachot motorů letadel, které křižovaly západočeské nebe. Jeho obzor hrozivě osvětlovaly červánky vzdálených hořících měst, v nichž byli ohroženi manětínští občané, vyhnaní válečnou mašinerií na bojiště či na nucené práce.

V době beznaděje a útlaku kolovaly protektorátem anekdoty „smějících se bestií“, které humor nepřešel ani pod šibenicí. Několik desítek z jejich bohatého spektra najdeme ve Wonkových denících, protože venkovský farář, který byl jejich vášnivým sběratelem, je  vnímal  nejen jako útěchu, ale i jako koncentrované svědectví doby.

K autentickému obrazu historických událostí patří líčení „vojenské“ stránky místních událostí, které zahrnují osudy betonových bunkrů, nálety na Plzeň, noční přelety, shazování letáků a nádrží, útoky tzv. hloubkařů či postupy vojsk, které mohou přinést zajímavé informace pro vojenské historiky. Neméně zajímavé jsou reálie života městečka, na jehož okraji vyrostl mustrhof, vzorový statek, s postupným poněmčováním jeho každodenního života, od škol přes obchody až po úřady. Vyvrcholením zápisu je svědectví o dubnových a květnových dnech roku 1945, kdy se v Manětíně setkali američtí a ruští vojáci a kdy probíhala osobní katarze manětínských Němců a kolaborantů. Tehdy se vracela podle Wonkova deníku vláda věcí do rukou národa, který pod mariánskou ochranou prožil své nejtěžší historické období.

Deník jako žánr k vyjádření určitého vztahu ke skutečnosti je odlišný od pamětí. Je  psán bezprostředně, pro potřebu samotného autora jako podrobná zpověď očitého svědka, která je však nejen kopií, ale již i též interpretací skutečnosti. Wonkův válečný deník nabízí proto široké spektrum možností jak využít informací, obsažených v jeho stránkách. Lze jej číst jako text historický, jako pramen osobní povahy i jako text literární s obecně kulturním, sociálním či  politickým obsahem, ovlivněným bezprostřední situací autora v okamžiku jeho psaní.

Protože většina čtenářů sotva může mít s pisatelem deníku „společnou paměť“, bylo třeba napomoci srozumitelnosti textu doplněním historických dat, která tvoří obsáhlý poznámkový aparát, připojený editory k původnímu textu.

Příběh šesti let života českých zemí v městě Manětín z pera děkana Wonky nenabízí hrdinství na bojištích, ale každodenní dialog člověka se sebou samým, a stává se tak nejen historickou sondou do válečné atmosféry, ale též dokladem toho, že lidsky odpovědné jednání se projevuje v maličkostech, jimiž lze za všech okolností dát životu kladnou hodnotu. Pozoruhodný je i jazyk deníku, který dokládá reakce na lživost protektorátního jazyka kontrastní „novořečí“ svého pisatele, jenž si pomocí emocionálně modifikovaných slov léčí zranění své citlivé duše, přestože o smyslu lidské existence nepochybuje ani v těžké situaci.

Autentičnost zápisů, bezprostřední reakce na události a smysl pro jejich souvislosti s celkovou historickou situací vytvářejí z deníku děkana Wonky čtivý dokument, který obohatí zajímavým způsobem vnímání a hodnocení složité etapy českých dějin.

Irena Bukačová

Uživatelská rezenze:

František Wonka: Doba zkoušek a naděje

Deníky hrají při odhalování tajemství historie velice důležitou a specifickou roli jako pramen, který bezprostředně zaznamenává a zprostředkovává dojmy autora. Jako bezprostřední dobové svědectví, které konzervuje konkrétní dojmy a úvahy. V ideálním případě se dovídáme, jak skutečně autor v dané chvíli vnímal svět a události a uvažoval o nich (v reálu ovšem musíme počítat s tím, že ne vždy je autor tak sdílný a pravdomluvný, jak bychom potřebovali).

Deníky manětínského děkana Františka Wonky nás zavádí na česko-německé pomezí v dnešním Plzeňském kraji a provázejí nás lety 1938-1945 očima a ušima českého kněze působícího na národnostně rozštěpeném území pod nadvládou nacismu. Seznamujeme se s tím, jak nadprůměrně vzdělaný autor s rozhledem vnímal dění v protektorátě, všedním životem počínaje a zásadními událostmi konče. Někdy nám i zprostředkovává dojmy jiných. To je první velký přínos.

Notoričtí milovníci lidového humoru jistě ocení sbírku vtipů na protektorát a nacisty, kterou důstojný pán ve svém deníku nashromáždil, ale přiznám se, že jsem z ní příliš nadšený nebyl – mnoho vtipů je velmi podobných a často nejsou zas až tak chytré. Delší dobu bych se jejich čtením bavit nemohl.

Co mne zaujalo nejvíce, je konflikt, který se v autorovi sváří a který deníky krásně zaznamenávají a zobrazují: na jedné straně stojí rostoucí nenávist k nacistům a němcům všeobecně ( autor si cíleně vytváří k vyjádření svých pocitů specifický jazyk, který je vůči Němcům charakteristický řadou dehonestačních přezdívek či úmyslným psaním malého n), na straně druhé bojuje jeho křesťanské svědomí a láska k těm Němcům, kteří byli jeho ovečkami a kteří jsou v jádru dobří lidé. Někdy je to přímý lítý boj a svár, jindy má člověk pocit, že oba náhledy stojí jaksi netečně vedle sebe a spor je jen o to, zda tu máme nějakého zlotřilého němce, či známého dobrého Němce. Je velká škoda, že deník končí s osvobozením – protože gradace a vyústění toho nejzajímavějšího konfliktu v celém deníku (tj. zásadního vývoje autorova smýšlení o Němcích a vztahu k nim) nám zůstanou převážně skryty.

Bohužel deníky mají i další závažné nedostatky: jsou psány přerušovaně a „konspiračně“ – v obavě, aby se jeho deníky nestaly zbraní v rukou gestapa, kdyby byl zatčen a ony objeveny, Wonka do nich zřejmě mnoho věcí nezapsal a píše-li o jiných, velmi často používá jen neurčité náznaky beze jmen. To je samozřejmě pochopitelné a chvályhodné, ale čtenáři to komplikuje situaci. Nicméně i přes tyto nepříjemné důsledky doby, v nichž byly deníky psány, jsou Wonkovy deníky mimořádně cenným pramenem, který se každému člověku zajímajícímu se o historii vyplatí přečíst.

Autor recenze: I. Pospíšil

E-kniha v kategorii:

BESTSELLERY >
Romány, povídky, novely >
Duchovní literatura, esoterika >
Filosofie >
Historie, dějiny >
Literatura faktu >

ISBN knihy:

ISBN tištěné knihy: 9788090431867
ISBN PDF formátu: 978-80-904318-7-4
ISBN ePub formátu: 978-80-904318-8-1
ISBN MOBI formátu: 978-80-904318-9-8

Velikost e-knihy:

EPUB: 3867 kB
PDF: 3195 kB
MOBI: 4070 kB

Wonka František

František Wonka se narodil roku 1900 v Úpici manželům Josefu a Viktorii Wonkovým. Rodiče měli zde čp. 259 malý krámek (obchod zbožím smíšeným). Studoval na německém klášterním gymnáziu v Broumově. Benediktinský řád měl zde rozsáhlou bibliotéku, ve které František rád studoval. S výborným prospěchem dokončil staré klášterní gymnázium a odchází v r. 1920 na další studia do Říma, který velmi zapůsobil na mladého studenta svými památkami, které se zde nakupily ze všech dob. 14. července 1924 měl v Trevi svoji primici, načež v r. 1925 nastupuje jako kaplan do děkanského chrámu sv. Jana Křtitele v Manětíně u Plzně, kam si jej vyžádal zdejší patron a majitel panství v Manětíně hrabě Jan Lažanský. Po třech letech kaplanování a odchodu děkana Msgre Josefa Pomrhonce je jmenován od r. 1928 děkanem v Manětíně. Zde zahloubal se při svých kněžských povinnostech do archivů: děkanského, městského i zámeckého, přičemž objasňuje historii Manětínska, se kterou se setkal v archivu vatikánském na tamních pergamenech. A tuto historii při svém kázání v kostelích na Manětínsku přibližuje zdejšímu občanstvu.

Manětínské baroko i mistři jeho, ať stavitelé, sochaři, malíři v čele s Brandlem, hudební umělci a skladatelé stali se jeho zamilovaným předmětem. Při tom vyučuje na zdejších i okolních školách, které pěšky navštěvuje, všímá si přírody, kterou miluje a rád v ní pobývá, sbírá houby a jiné lesní plodiny (i v zimě chodí do Chlumské hory) a píše svá pojednání, která uložena jsou v děkanském archivu. V roce 1958 založen Kruh přátel Manětínska, jehož byl prvním předsedou, spoluzakládá i zdejší Vlastivědné muzeum, kde rád pomáhá při instalaci aj. Sleduje i archeologický průzkum ČSAV prováděný od r. 1964 v Hrádku. V kruhu svých přátel v r. 1965 tiše oslavil 40 let své záslužné práce na Manětínsku. Jako Čech studoval německy, znal latinu, italštinu aj., stenografoval a to vše mu usnadňovalo studium v archívech. Na konci svého života píše: "Prožil jsem při této práci mnoho radosti, za níž děkuji Pánu Bohu a jakou přeji těm, kdož budou míti takového koníčka a zálibu, jako jsem měl já!"

Toto je elektronická kniha nebo-li ebook. E-kniha je publikace, která je vydána, respektive zveřejněna nikoliv tiskem, ale pomocí elektronických zařízení v podobě souboru. Jejich produkce, šíření a uchovávání je realizováno přes počítače a mobilní zařízení jako jsou čtečky elektronických knih, tablety, ale i telefony.

Existují dva základní typy formátů e-knihy. Prvním je MOBI, který vyvinula společnost Amazon pro čtečku Kindle. Dále je to formát EPUB, což je standard podporovaný řadou výrobců (kromě Amazonu). Třetí formát PDF lze zobrazit na všech zařízeních včetně čteček. PDF však není ebook v pravém smyslu slova. PDF se hodí hlavně pro tablet, počítač nebo notebook.

Na čem lze číst elektronické knihy?

Platba je opravdu rychlá

• Platba platební kartou - v reálném čase
• Rychlý bankovní převod (přes bankovní tlačítka) - v reálném čase
• Platba z účtu na účet při odeslání platby do 15:00 - druhý den
• Platba mobilem (nevyužívejte pokud máte pomalé připojení k internetu) - v reálném čase
• Platba poštovní poukázkou (využijte pokud nevlastníte bankovní účet) - do tří dnů

Kde bude má e-kniha?

RECENZE

E-knihu máte již přečtenou? Jak se vám tato e-kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů elektronických knih. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy prostřednictvím formuláře níže.
K napsání komentáře se přihlašte

Machart

Společnost Machart reprezentují především její zakladatelé – výtvarník, grafik a novinář Kameel Machart a grafička Andrea Borovská. Oba vystudovali pražskou VŠUP. Knihy z nakladatelství Machart jsou charakteristické invencí, kreativitou a osobním přístupem lidí z nakladatelství Machart. Vydává knihy pro děti a mládež, elektronické knihy a publikace věnované historii. Významnou roli v nakladatelské činnosti hrají také regionální témata. Většina produkce nakladatelství je také dostupná jako elektronické knihy neboli e-knihy.

Přestože nakladatelství Machart patří spíše mezi menší nakladatele e-knih, snaží se konkurovat kvalitou, vysokou úrovní grafické práce, výběrem zajímavých a jedinečných témat.

Společnost Machart se zároveň profiluje jako reklamní agentura a grafické studio – a obě tyto aktivity úzce propojuje se svojí nakladatelskou činností.

Nakladatelství Machart bylo mezi prvními nakladatelstvími nabízejících knihy v elektronické podobě. Elektronické knihy jsou dostupné ve formátech PDF, ePUB a Mobipocket vhodných pro čtečku Kindle.